MOJE SÉGRA - Chlebníček

26. září 2011 v 19:02 | dreaming-girl |  Mé povídky

Tak tady to je. První kapitola z příběhu Moje ségra s názvem Chlebníček. Snad se vám bude líbit...

"Mamí!!!" ozvalo se z pokoje. Copak se děje? Máma sedí a pročítá kuchařku. Ticho. "Uf", oddechla si máma, "tak asi nic tak závažného." Ale za pár sekund se opět ozve: "Mamí!!!!!" Máma se zvedne a stoupá po schodech. Dveře do pokoje jsou otevřené. Máma nakoukne a rázem ztuhne. V pokoji jsou všude otevřené šuplíky a skříňky avšak jejich obsah je ze třičtvrtiny prázdný. Obsah je totiž vysypaný uprostřed pokoje, pod postelí, pod stolem a taky na parapetu. Máma se vyděšeně zeptá Markétky: "Žabičko copak se tu děje? To je součást tvé hry nebo chceš hračky ze šuplíku přestěhovat do poličky?" "Ani to ani to," zamyšleně pronese Markétka. "Hledám chlebníček," zakňourá a rozplaká se. "A jaký chlebníček?" zeptá se máma a obejme Markétku kolem ramen. Markétka se utiší a roztřesený hlasem povídá: "Oranžový s kočičkou. Včera jsem ho někam uklidila a už nevím kam." Máma se rozhlédne po pokoji. Byl to moc pěkný pokoj. Byla tam nažluto natřená dřevěná polička, červená skříň, žlutá postel, překrásný načerveno natřený stůl, překrásné žluté na stropě zavěšené houpací křeslo a krásná červená židle k psacímu stolu. Byla tam také spousta dekorací: červenožlutá pruhovaná lampička na nočním stolku, lampička na pracovním stole, spousta květin v barevných květináčích, spousta obrázků, kelímek na pastelky a tužky, nástěnka se spoustou Markétčiných obrázků, na kterých byla vyobrazena většinou rodina, dům ale i čerti andělé, víly, princové a princezny, zvířátka, pokoj s nábytkem, ale také představy své nové třídy do které měla nastoupit za dva dny a proto také teď plakala kvůli chlebníčku. "Beruško, uklidni se, zítra jdeme do centra a určitě nějaký koupíme. Kde jsme ho kupovali?" Zeptá se máma, aby taky Markétka něco řekla. V tom obchodě, jak tam kupuješ pánve, hrnce, talíře, hrníčky, příbory, prkýnka, vařečky a naběračky, misky a prostírání a ještě spoustu jiných věcí, vyjmenovala Markétka. Máma, která se jmenovala Klára, si vzpomněla a opět začala Markétku utěšovat: "No vidíš, Markét, zítra tam zajedeme a koupíme chlebníčky a klidně i láhev do školy, platí??" "Platí," řekla Markétka rozradostněně. "A i kdyby se ten starý pak našel, budu ho na svačinu nosit třeba já!" zasměje se Klára.
Jak se to dál bude vyvíjet, to se dočtete příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 restless-girl restless-girl | Web | 27. září 2011 v 12:47 | Reagovat

Tenhle příběh jsem četla, jednous mi ho poslala na mail, je boží.

2 Dája... Dája... | 27. září 2011 v 13:54 | Reagovat

Děkuji Evelin. Já si na to pamatuji, i na tvé ohodnocení a radu... :)

3 EveliN EveliN | Web | 27. září 2011 v 18:42 | Reagovat

[2]: Já už ani nwm, že jsem ti něco radila... xD :D

Díky za koment do mýho blogu, když tam dám zejtra písničku, poslechneš si ji plsky?

4 Dája... Dája... | 28. září 2011 v 10:16 | Reagovat

[3]: Určitě... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama