Budu tu navždy

17. října 2011 v 20:35 | dreaming-girl |  Téma týdne
Mám chuť celej pitomej den hodit za hlavu. Proč mám sakra život pod psa, proč jsem tak ošklivá a tlustá, proč si mě nikdo neváží? Píšu zuřivě do svého deníku. V poslední větě se mi papír prodře. "Sakra!" Zakleju tiše. Bohužel ne dost. "Sojková, co to tam děláš?" Okřikně mě učitelka. "Nic, jenom si tak…" zamumlám. Jí ale tahle odpověď nestačí. "Jak "nic"? Máš snad psát, ne?" Okamžitě si otevři sešit a opiš si věty z tabule. Všechno dobře doplň a potom si doplň základní skladební dvojice, slovní dru… V polovině věty jí přestanu vnímat. Pořád ty sentimentální kecy týhle starý bábule. Ach jo. "Haničko!" Zavolá na mě někdo seshora. Zmateně otáčím hlavu. Ale nikde nikdo. Tady! ozve se a já se zase rozhlédnu, tentokrát za zvukem. A pak jí uvidím. Vždyť to je… "Mami!" Vykřiknu. "Co prosím?" Vykřikne učitelka. "P…Promiňte," zakoktám a podívám se nahoru. Máma je celá v bílém, jako když se s tátou vdávali. Ale… Co tu máma dělá? "Mami!" Zašeptám celá rozjařená. Vždyť to je máma, jediná osoba, která mi rozumí… Nebo není? Vždyť je… Ani na to slovo nedokážu pomyslet. Mrtvá. Cítím, jak se mi hrnou slzy do očí. Ne, pomyslím si, nebudeš citlivka. "Mami," zašeptám, "takže… Existuje život po smrti?" Jsem tak šťastná. Moje jediná naděje, že život bude lepší. A najednou se vznáším do oblak, s ní. Jsem vedle ní, také v bílém. A potom… Povídám. Vždyť si toho máme tolik co říct. Hanulko! Slyšíš? Vytrhne mě ze snu máma. "Není posmrtný život," zašeptá opatrně. Není, není, není…zahučí mi v hlavě. Už zase. Nahrnou se mi slzy do očí a teď už se je ani nesnažím skrýt. Nemá to cenu. Můj život, to je jeden velký oceán, ve kterém se osoba jako já, utopí. Asi půjdu na most. Zase. Budu zírat do prázdna a počítat. Zase. Jedna, dva… Vždycky počítám dlouho. Do tisíce, jednou dokonce i do milionu. Ale nikdy to neukončím, na to jsem slabá. "Hani, pojď sem za mnou," zavolá máma. A mě narostou křídla. Nebo je to sen? Ne, není, vznáším se jako anděl. Ale…Co když už jsem umřela? Jé, to by bylo krásné, trávit čas jenom s mámou! Ale asi ne. "Hani, posaď se." Vyzve mě máma a sama usedne na bílý obláček. Já si sedám vedle ní, ale když se jí dotknu, nic necítím. Jakoby byla vzduch. "Hani, je mi to líto, ale já opravdu nejsem skutečná…" začne pomalu. "Víš, to je jenom tvá bujná fantazie. Druhý svět. Ale je tu pěkně, viď? Měkko, teplo, ale hlavně… Jsem tu s tebou. Ani nevíš jak mi to chybělo." "Mami," zašeptám a přivinu se k ní. Vím, že objímám prázdno, ale záleží na tom? Jsem tu s mámou. Mám svůj druhý svět. "Můžu tu být… kdykoliv?" Zeptám se potichu s obavami v hlase. "Ale dítě, to je tvoje království! Samozřejmě, že tu můžeš být pořád," zamumlá maminka. "A dokud o to budeš stát, budu tu i já." "Tak tu budeš pořád mami. A já už se na zem nikdy nevrátím. Teda jo, možná. Občas, když mi bude chybět babička nebo táta. A nebo… Kecy naší učitelky," zabrblám a máma se zasměje. "A co kamarádi ze školy, ty ti nebudou chybět?" "Ne, nikoho nemám. Ale to není důležité. Mám tebe. A svůj druhý svět. A to mi stačí, bohatě."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 leilafrank leilafrank | Web | 17. října 2011 v 20:52 | Reagovat

Krásně napsané... jen je divné, že neměla přátelé, bez přátel je život o tolik chudší...

2 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 17. října 2011 v 20:59 | Reagovat

[1]: Hm, někdo to tak má, že je... docela rád sám. Přece jenom, když se ti něco takového stane, uzavřeš se do sebe a... I takový je život.

3 xoo xoo | Web | 17. října 2011 v 21:10 | Reagovat

Tvůj článek mě nutí nad tím, zamyslet se nad několika větama, které si napsala, Nutí mě se zamyslet nad tím, jestli má bujná fantazie dokže až natolik ovládnout mé pocity a myšlenky, jako jsi napsala do tohoto článku.

Klobouk dolu,neuvěřitelně krásně napsané

4 restless-girl restless-girl | Web | 17. října 2011 v 21:51 | Reagovat

[3]: Souhlasím.

Dájo, tohle je nádherný!!! Až jsem z toho málem bulela!!! Měla jsi neskutečně inteligentní nápad na článek, tak originální, až jsem se zamyslela, jestli to není podle pravdy...??? Doufám, že rodiče máš! ???

Krása!!

5 restless-girl restless-girl | Web | 17. října 2011 v 21:51 | Reagovat

[2]: S tím taky souhlasím.

6 Sisi♥ Sisi♥ | Web | 17. října 2011 v 23:31 | Reagovat

Bože..to je tak nádherně napsaný!
Opravdu krása!:)

7 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 18. října 2011 v 13:45 | Reagovat

[3]: DĚKUJU! Fakt moc děkuju, že jsi to napsala takhle a ne !pěkněj článek!, jako to dělá většina. Z toho už je mi fakt špatně...

[4]: Rodiče mám a je to vymyšlený... Čekala jsem ,jestli se na to někdo nezeptá, tak trochu jsem čekala i tebe, protože vím, že se do toho dokážeš vžít a pořádně o tom přemýšlet...

[6]: Taky děkuju, vy mi tedy zvedáte sebevědomí... :))

8 Vendy Vendy | Web | 18. října 2011 v 20:09 | Reagovat

Až mě z toho šly slzy do očí, je to nádherně napsané, smutné, dojemné a přitom ne přeslazeně sentimentální. Je v tom opravdu opuštěnost té holky, která nikoho neměla.
Moc krásné.

9 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 18. října 2011 v 20:28 | Reagovat

[8]: Děkuju za takové ocenění, fakt moc děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama