DENÍČEK začíná...

10. října 2011 v 14:42 | dreaming-girl |  Můj deníček
Mám tu novou rubriku s názvem DENÍČEK. Pochopitelně bude o zážitcích mého (někdy naprosto obyčejného) dne.

Milý DENÍČKU,
dneska jsem se vzbudila vlastně brzo. Bez větších obtíží jsem vstala a to je pro mě REKORD, neboť jsem po ránu vždycky jak mrtvola. Autobus jsem také stihla, z čehož jsem měla radost, protože strach, že mi autobus ujede je asi stejně velký, jako že se mi něco ztratí. V obou případech se to někdy stává, o to větší z toho mám hrůzu. Ve škole jsem se náhodou dozvěděla, že k nám přijela Kasiopea, což je ekocentrum, díky jemu jsme se první dvě hodiny (HURÁ) neučili. Nakonec to uteklo jako voda a my šli na dlouhé TŘI školní hodiny zase do naší třídy. Vysloužila jsem si ZDÚ, neboli zvlášťnák, neboť jsem rozesmívala onoho kamaráda (pro zasvěcené "Dana"), kterému učitelka také zvlášťnák nadělila. To by nebylo ono, kdybych se já nepřihlásila, že jestli má zvláštňák on, tak že ho musím mít taky, protože za to vlastně můžu já, že ano? Každopádně z toho mám dobrý pocit, neboť jsem dostala to, co si zasloužím. Teď vypadám jako svatoušek, ale já jsem opravdu ráda, že jsem to takto vyřešila. AKždopádně poslední hodinu jsme měli pracovku. Nejen, že jsou v naší třídě opravdu velcí BORDELÁŘI, navíc jsme pracovali s přírodninami, takže není těžké si představit, jak to tak vypadalo, když jsme skončili. Zazvonilo na přestávku, my jsme (tedy mí spolužáci) nem+ěli VŮBEC uklizeno. Když jsme se vybatolili ze třídy a převlékli, čekal nás další problém. ASISTENTKA. Pomalu se převlíká, MUSÍME na ní čekat a k tomu všemu jde pomalu. Ze školy jsme vyšli o DESET minut později, než normálně. Nebýt hodné holčičky, která nás pustila skoro na začátek, jsem na obědě doteď. Opravdu štěstí, protože když jsme přišli, fronta byla několik metrů před jídelnu a to je v prostorách naší jídelny rozlehlá chodba. Venku pršelo. Naštěstí slabě, jinak by tento den opravdu stál za prd. Domů jsem došla během dvaceti minut, což dělá v průměru sedm minut na kilometr, kterých mám domů tři. Pak jsem se nezmohla na nic jiného, než si sednout. A tohle napsat. Děkuji, DENÍČKU, že jsi mi věrnou oporou.


P.S. Co říkáte na obrázek?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 restless-girl restless-girl | Web | 10. října 2011 v 16:49 | Reagovat

Gratuluju k ZDÚ. :D :D :D
Děkuju ti, žes mi pěkně okomentovala moje fotografie. :)

2 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 10. října 2011 v 20:01 | Reagovat

Děkuji, už jsem si ho napsala, ale byl pěkně dlouhý... Jinak nemáš zač, když jsou ty fotky tak pěkné... To se komentuje samo.

3 HaňuUlka HaňuUlka | 7. ledna 2012 v 13:04 | Reagovat

Ahoj moc pěkný já si píšu taky deníček akorát rručně(víš jak to myslím)ale tohle bylo písmo a nápad pravé spisovatelky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama