Dešťovým vílám

24. října 2011 v 17:58 | dreaming-girl |  Téma týdne
"To jsou vlastně takové malé víly, které mají nade vším rozhled a když je někde deště potřeba, snese se jich na tisíce, třeba zrovna k nám do zahrady," vyprávěla nám maminka. Lenka se krčila v posteli a pročítala Bravíčko. Tohle jí ve třinácti nezajímalo. Ale já jsem tomu byla oddaná. Bylo mi tenkrát sedm, přesně si to pamatuji. Na posteli jsem měla nově vyprané povlečení s přesně takovými titěrnými vílami, co nám máma vyšívala. Seděla u mě na posteli a měla sametovou košilku. Když skončila, její hlas se rozplynul po místnosti a já ho slyšela ještě celou noc. Lenka si celou noc četla pod peřinou, cítila jsem světlo baterky. Ráno jsem to na ní chtěla prásknout, protože jsem kvůli ní nemohla pěkně dlouhou dobu spát, ale nakonec jsem ti neudělala. Moji pozornost uchvátilo něco jiného. Déšť. Vrhla jsem se k oknu a začala vykřikovat: "Podívej, Leni! Prší, to jsou ty malé víly!" Lenka si přitiskla polštář ještě silněji k uším, čímž mi jasně naznačovala, že jí t nezajímá. Já jsem v tu dobu byla ještě tak malá.

Ale ani pro Lenku slovo déšť neznamenalo úplné "nic". Jednou, když jsme byli na chatě s rodiči a ještě jednou rodinou, ve které byl kluk, který se Lence líbil, pokaždé, když začalo pršet vyběhla ven a začala poskakovat po velké zahradě. Věděla, že on se dívá. Pod kapkami deště se z jejího oblečení nestalo nic jiného, než průhledný povlak. Strašně se smála a občas se na něj i svůdně podívala. On se jenom oplzle usmíval, jakoby se mu líbilo, že mu to moje sestra dává takhle najevo, že se jí líbí. Jelikož to bylo jediné oblečení, které měla čisté, po zbytek večera pobíhala po chatě ve spodním prádle, krajkovém. "Ta holka by taky potřebovala dostat pořádnou spršku od víl, která by jí dostala zpátky na zem, z tohohle předváděcího mola," šeptala jsem naštvaně. Od té doby s tím klukem chodila. Bylo mi devět a jí šestnáct. A pořád jsme byli tak malé.

Teď je mi dvaadvacet, Lence osmadvacet. A tohle je moje první kniha, kterou bych chtěla věnovat dešti. Nebo spíše dešťovým vílám? Nevím, ale jedno je jisté: Vidím je pořád, jsou tu, jako když nám to maminka vyprávěla. Jako když se s jejich pomocí podařilo Lence sehnat kluka. Jsou tu. A já je vidím. V dešti.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 24. října 2011 v 18:09 | Reagovat

Krásné

2 Knedla Knedla | Web | 24. října 2011 v 18:28 | Reagovat

Uj, odpusť, půl hvězdičky mi uteklo a už to nejde spravit. Ty si prostě zasloužíš i víc než jen nějakých pět! :D

3 restless-girl restless-girl | Web | 24. října 2011 v 19:57 | Reagovat

[2]: Moje řeč! :D

4 restless-girl restless-girl | Web | 24. října 2011 v 19:58 | Reagovat

Ten poslední odstavec je úplně nádhernej!! "A já je pořád vidím. V dešti." No to je prostě víc než dokonalý. Už jsem se bála, že Lenka umře, když jsem si tu poslední větu přečetla s předstihem. :D

5 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 24. října 2011 v 20:45 | Reagovat

[1]: Děkuji, myslím si, že když to člověk dokáže takhle vyjádřit jedním slovem, opravdu to za to stojí...

[2]: Jé, děkuju a to VŮBEC nevadí, protože tím komentářem jsi mně dostal(a)

[4]: Děkuju... Také jsem přemýšlela nad nějakou tragedií, ale nakonec jem si řekla, že vás výkyvů emocí ušetřím...

6 restless-girl restless-girl | Web | 24. října 2011 v 20:54 | Reagovat

[5]: To já mám tragédie ráda. Kdyby tam lenka umřela, asi bych se ale neubránila slzám. :)

7 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 24. října 2011 v 20:57 | Reagovat

[6]: Ano Evelin a já tě nechci... dostávat do rozpaků. Samozřejmě, že mě to těší, že tě to dokáže... rozpohybovat, ale... snad příště. :-)

8 restless-girl restless-girl | Web | 27. října 2011 v 20:36 | Reagovat

[7]: Jasně. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama