MOJE SÉGRA - Koho hledáte?

4. října 2011 v 20:16 | dreaming-girl |  Mé povídky
Koho hledáte?
Nebojte, není to otázka do ankety, nebo tak něco, ale název další kapitoly z příběhu MOJE SÉGRA. Snad se vám tedy bude líbit...

Markétka se rozhodla pátrat. Chtěla by novou sestřičku za každou cenu. A proto se rozhodla, že ji sežene. Nevěděla sice kde, jak a kdy hledat, ale cítila, že musí někde sestřičku mít. Vůbec netušila, kde se sestřičky shánějí. Věděla, že psi se koupí v obchodě nebo v útulku,? ale kde hledat takový dětský útulek. "Mami, kde se shánějí děti, když není maminka nebo tatínek?" Zeptala se. "V dětském domově beruško, pročpak se ptáš?" Odpověděla nic netušící Klára, zatímco myla nádobí. "Ále jen tak mě to napadlo," odpověděla vyhýbavě Markétka a honem utíkala nahoru. Za chvíli se vrátila. "Mamí, můžu jít ven?" Řekla celá udýchaná z běhu. "No klidně, ale žádné lumpárny a do 2 hodin buď doma!" řekla Klára. Mezitím se zaklaply dveře. "Ta uličnice malá!" Pomyslela si a šla utírat umyté nádobí.

Markétka se měla sejít s Janičkou před parkem. Markétka měla zpoždění. Cestou totiž dostala ukrutný hlad. Janička už netrpělivě čekala. Markétka dorazila celá udýchaná a rychle na ni vychrlila: "Ahoj, už vím, kde se shánějí sestřičky. Je to v dětským domově a já vím, kde tady v Praze dětský domov je." "A kde?" "Je to kousek". "Přejdeš přes přechod, přejdeš přes Lesní ulici a na kraji 17. listopadu je dětský domov." "Takže se tam vydáme?" "Jasně, že vydáme!"

Monika seděla u okna ve svém pokoji a chroupala jablko ze svačiny. Byla sobota a byl návštěvní den. Děti z dětského domova se na sobotu moc těšily. V sobotu totiž mohly pozvat své kamarády, příbuzné nebo prostě někoho. Ti je pak mohli vzít do parku nebo na oběd Monika ale žádné kamarády neměla. Měla jen tetu Miriam. Nebyla to její opravdová teta, byla to paní, která pracovala v papírnictví. Děti tam za ní často chodily, ale Miriam si oblíbila jen Moniku. Ale ani Miriam dnes nepřijde, protože má spoustu práce. Ale Monice to nevadilo. Byla zvyklá, že k ní nikdo nechodí, protože rodina ji neměla ráda. Máma ji odložila sotva se narodila, celá její rodina, babičky, dědečkové, tety, strejdové, sestřenice, bratranci na ní zapomněli, sotva za ní zaklaply dveře kojeneckého ústavu. Pohlédla k oknu. Uviděla malé holčičky, které se rozhlížely po dvoře. Zvedla se, oblékla si mikinu, nazula tenisky a utíkala ven.
Na dvoře se rozběhla k holčičkám. Markétka s Janičkou spatřily Moniku až když k nim doběhla. "Ahóój! Koho hledáte?" "Sestřičku!" Pochlubila se Markétka. "A co hledáš ty? Taky sestřičku?" "Ne, já tady bydlím! Chcete s tím hledáním sestřičky pomoci? Znám to tu jako své boty," a pohlédla na své odřené tenisky. "Jaká by měla být ta sestřička? Měla by mít blonďaté dlouhé vlasy, modré oči, měla by umět trochu vařit , pomáhat mamince, být chytrá, pomáhat s úkoly, měla by být pracovitá, aby uklízela. Hlavně musí být starší, hodná, hezká a hlavně by mě měla mít ráda." "Páni! Ty máš tedy požadavků! To nevím, jestli tady někoho najdeme." "Určitě," odpověděla Markétka, jako by si myslela, že u vrátného řekne požadavky a že jí prostě sestřičku přivedou. "Možná, že Evička Klouzká bude ta správná." "Skvěle! Pojďme se na ni podívat, prosím!" zaprosila Markétka. "Dobrá, tak ale pospěšte! Máme jen hodinu a čtvrt," řekla Monika a pohlédla na hodinky. "Jani! Pospěš," otočila se Markétka na Janičku a pobídla ji, aby se dala do běhu.
Co se stane v dětském domově, to se dočtete příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama