MOJE SÉGRA - Ve škole

2. října 2011 v 21:10 | dreaming-girl |  Mé povídky
Ahojte!Konec víkendu, večer... Tak si dáme pohádku, ne? Co třeba pokračování z příběhu Moje ségra? Tahle kapitola se jmenuje Ve škole, což sice není úplně ideální, jelikož mi od ní chybí už jen několik hodin, které asi strávím spánkem, ale je to tak. Snad se vám příběh líbí...

Stály před obrovskou červenou budovou neboli Mariánskou základní školou. Byla to budova s velkými okny a spoustou pater. Klára si to namířila do haly, kde byl pro prvňáčky přichystaný program. Posadila Markétku na lavičku v druhé řadě a sama si stoupla na konec. Na pódium vystoupali po schodech žáci v kostýmu a sehráli krátkou hru s názvem Selská princezna. Poté vystoupili žáci z jiné třídy. Ti jim zazpívali píseň Dělání, dělání. A nakonec dostali prvňáčci košík s ovocem, lízátkem a sušenkou. Každé z dětí se rozešlo do své třídy. Klára odvedla Markétku do 1.A a potom jela do práce. Markétka se rozhlédla po třídě. V tu spatřila Janičku. Rychle si k ní spěchala sednout. Seděla ve druhé prostřední řadě. Janička byla jako Markétka jedináček. Na rozdíl od Markétky ona sestřičku ani bratříčka nechtěla. Markétka jí rychle vyložila, že se v úterý dozvěděla o tom, že tatínek byl biolog. Kdo je to biolog? Zeptala se Janička. Nevím. Na to jsem se nestačila zeptat. Možná to bude vědět paní učitelka, napadlo Janičku. Hm, možná, tak se jí na to zeptáme, pokrčila rameny Markétka a usmála se na Janičku. Zazvonilo. Všichni se postavili. Do třídy vešla paní učitelka. Měla dlouhé blonďaté vlasy do pasu, které měla spleteny do elegantních copů. Měla hnědé oči. Na sobě měla džíny tričko nápisem LAZY GIRL. Ahoj děti, jmenuji se Lucie Šťastná, je mi 25 let a jsem tady ve škole nová. Minulý rok jsem dostudovala univerzitu a budu vaše třídní učitelka. Markétka se přihlásila. Sím, kdo je to biolog? Paní učitelku otázka zarazila. Biolog je ten, kdo zkoumá přírodu. Proč se ptáš? Jenom mě to zajímalo, odpověděla Markétka. Jak se jmenuješ? zeptala se paní učitelka. Markéta Anna Sklenářová, odpověděla a usmála se. Nepracuje tvoje maminka v H-Mku? Sím ano, je manažerka! odpověděla Markétka důležitě. Dobře, odpověděla učitelka a začala dětem povídat o škole.
Na stole zbýval poslední chleba se šunkou. Monika se pro něj natáhla, ale vzápětí zase ruku stáhla a svírala si nakopnuté stehno. Podívala se na Marii. Právě s chutí žvýkala poslední krajíc chleba šklebila se na ni. Vstaly od stolu. Monika kráčela ke svému pokoji. Cestou do ní strčila Marie se svou partou. Bolí tě ještě nožička? Zeptala se dětinsky a zasmála se. Tak to mě zase kopla ona, pomyslela si. Konečně. Otevřela dveře, vstoupila a rychle je za sebou zamkla. Posadila se na postel a začala brečet. Noha bolela čím dál víc. Proč jsem se jen pro ten chleba natáhla, sípala a mnula si stehno. Jak jen by chtěla někoho, kdo ji má rád.
Markétka nasedla do mámina auta a jela domů. V bazéně to bylo úžasný mami!! Vypravovala cestou domů. Takže jste si to užily, viď? Jóo hrozně moc! A jak bylo ve škole? Senzačně máme moc hezkou paní učitelku. A zná tě! Jakpak se jmenuje? Lucie Šťastná. Aha to je super! Proč? Protože u nás půl roku pracovala jako pokladní. Chtěla něco na zkoušku, aby se zorientovala ve světě práce a šla pracovat jako učitelka1., 2. a 3. tříd. Celou cestu, až domů si povídaly. O škole a taky o Janičce. Dost se nasmály, jelikož Klára měla smysl pro humor.
Monice do smíchu rozhodně nebylo. Spíš naopak. Právě vyšla na chodbu, aby si došla na záchod. I tu za sebou uviděla Maruščinu partu. Zrychlila krok. Hej počkej srababo! Vykřikla Marie a dala se do chůze. Monika se místo toho pustila do běhu. Ale marně, Marie jí brzy i se svou partou dohnala. To jsi nikdy neslyšela, že když po tobě lidé něco chtějí, neměla bys jim utíkat? Ne? Snad si to po tomhle zapamatuješ! Zasmála se a začala jí kopat. Po půl minutě klesla Monika k zemi. Jdem holky! řekla a naposledy si do Moniky kopla. Monika ležela a nehýbala se. Za chvíli žluté kachličky nasákly krví a obarvily se na červeno. Škoda, že nemůžu umřít! Pomyslela si Monika a padla do mdlob. Zdálo se jí o životě krásném, s matkou a sestrou. Netušila že 3 km od ní sní holčička o tom samém, ale ona už maminku měla, ale Monika neměla nic, jen spoustu bolavých ran a ještě víc nepřátel.

Chcete vědět, co se stane dál?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama