Počítám... 3. část

13. listopadu 2011 v 18:07 | dreaming-girl |  Mé povídky
Pokud jste se nemohli dočkat a málem jste spáchali sebevraždu (jako někteří...), máte to tu. Pokud nevíte o co jde a nechápavě na tohle civíte, první a druhá část jsou vám plně k dispozici. Máte to tady, mé trvalé čtenářky (Naty-sweet, Evelin, Ebolin, krevjezivot). Doufám, že jste se nezabili :))

Zrudla. Cítila jsem, jak jí v žilách pulsuje krev. Chvíli nic, nejspíš sbírala ta správná slova, ale o pár sekund později… vybuchla. "Copak Amálko, no? Co mi k tomu řekneš!" Vykřikla. "Jak jsi mi mohla lhát, jak jsi jen mohla? Proč ze mě děláš takovýho vola? No proč? Kde jsi byla? S kým jsi se courala?" "S nikým, mami," zašeptám, "byla jsem v kavárně a koukala se na internet a…" "Ahá, tak v kavárně!" Zařve máma. "A to si myslíš, že ti budu věřit? Počítač máme doma, tak co mi lžeš?" Byla to pravda, počítač jsem doma měli. Jenže v tátově pracovně, kde každou chvíli slídil, protože vypracovával projekty a vynálezy. Nikdy jsem tam neměla soukromí. Těžko bych si mohla vyhledávat to, co v tý kavárně. "A za co sis to zaplatila, no?" Vykřikla máma. Doufala jsem, že v tu chvíli jí nedojde, že nemám peníze. Naši mi nedávali kapesné. Měla jsem našetřeno z narozenin, kdy mi děda dával peníze, taky na prázdniny a svátek. To jsem ale velmi rychle rozfofrovala a v tu ránu sem neměla nic. Došlo jí to. "Ty jsi utratila naše peníze," zašeptala. "Ty jsi utratila naše drahý peníze!" zaječela jako pominutá. Došlo mi, že to jen tak nenechá. "Henry!" Zaječela. "Pojď sem, hned! Dceruška má pro nás dobrou zprávu!" Řičela ironicky. Táta hned přiběhl. Pracovnu má v podkroví, protože je to tam stísněný a jemu to vyhovuje. Pokoj má ale hned vedle schodů, takže je dole coby dup. "Co se děje?" Zeptal se. Měl přesně ten afektovaný hlas, jako v těch akčních nebo sci-fi filmech. "Naše dcerunka rozfofrovala peníze! Lhala mi a všechno utratila!" Táta zachoval klidnou tvář. "Kolik?" Optal se. "Tisícovku," zašeptá máma. Přiznám to, sme chudí. Každá stovka je jako deset tisíc. Tátu to úplně dostalo. "Šetřila jsem je, že ti něco pěkného koupím na Vánoce," vzlykala hystericky máma směrem k tátovi, "nebo k výročí, ale"… "Mami, namítla jsem, ale i kdybych nelhala, tak jedem na veljet, stejně bych je utratila." "Ale ne za internet, ty káčo pitomá," zašeptá máma a pevně stiskne zuby. Táta zpozorní. "Za co žes to utratila?" Zeptá se mě, jak kdyby byl nahluchlej. Já ale taktně mlčím. "Tak mu to řekni!" Vyjede na mě máma. "Za internet," zamumlám. Táta zrudne. "Počítač máme doma," začne tiše, jeho hlas se ale s každým slovem zvyšuje, až nabývá neuvěřitelné síly, "pustil bych tě na něj. Lžeš mámě, vytáhneš z ní peníze, ty utratíš za kravinu a… A rodina přijde o úspory?" Zařve. Polknu. "Tati, já"… "Sklapni ty couro! Vsadím se, že polovinu z těch peněz jsi stejně někde utratila za nějaký diskotéky a tahala se s klukama!" Zařve. Cítím, jak si sundavá pásek. Vrhnu se ke dveřím a pak po schodišti, ale je to marný. Za pár sekund mě má. Pásek v ruce a začne mě řezat. K tomu křičí sprostý nadávky. Máma stojí dole, vidím ji. Do očí se jí nahrnou slzy. Ale nic nedělá. Okem pokukuje k televizi, aby se podívala, jak to s holkou dopadlo. Taky jí zbili. Ovšem to, že její manžel bije vlastní dceru, to je jí jedno, to je jí ukradený. Táta mi taky několikrát vlepí facku, protože sebou všelijak házím a snažím se mu vykroutit. Nedokážu to v klidu vydržet. Bil by mě možná až do zítřejšího rána, kdyby se mi nepodařilo se mu prosmýknout. Ječím a ječím. Když se dostanu ke svému pokoji, on je za mnou. Stihnu přibouchnout dveře a cítím, jak zasténá. Asi do nich vrazil. Stanu před svým odrazem v zrcadle. Dostala jsem ho jednou k Vánocům a hrdě si ho dala sem. Když se uvidím, tlumeně vykřiknu. Táta ještě pořád buší na dveře, jak se do nich snaží dostat. Ale je zamknuto. A klíč mám jen já. Teď je ale důležitější ten odraz. Mám rozcuchaný vlasy, rozmazanej make-up a červený tváře. Z jedný strany kape krev. Teď až si uvědomím, že mě otec bil i do tváře. Asi omylem. Panebože, co to kecám, samozřejmě, že úmyslně! V tu chvíli povolí dveře. Otec se je snaží vyrazit. Běsní jak šílenej. Slyším mámu, jak ho volá a jak se jí třese hlas. V tu chvíli nemyslím. Rozběhnu se k oknu, otevřu ho a vyskočím. Patra máme nízký, což je jediný štěstí. Zůstane ale pootevřený. Slyším ještě poslední náraz a pak… Táta poleví. Došourá se do obýváku po schodech, to jde slyšet. Rozběhnu se. Směrem k High Street. Svítí měsíc a lampy taky. Je to všechno hrozně krásný. A i ta sebevražda bude krásná. Tím jsem si jistá.

Názor...? :))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 krevjezivot krevjezivot | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 20:46 | Reagovat

V pohodě. Stále žiju. :-D

O_O  O_O Panebože!! O_O
To je tak smutný! Úplně mi z toho vytryskly slzy a pusa mi zůstala otevřená dokořán. (přesně jak u tohodle smajlíka - O_O )
Máš to tak neskutečně bravůrně popsaný. Úplně mi to běhalo před očima.
Ale je to taky tak šíleně smutný. Musí mít těžkej život. :-(
Doufám, že brzo budeš pokračovat.
Mám jen otázečku: Když tohle píšeš, tak asi musíš mít dost špatnou náladu, co?

2 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 13. listopadu 2011 v 20:55 | Reagovat

[1]: Děkuju... :))

3 Ebolin Ebolin | Web | 14. listopadu 2011 v 13:49 | Reagovat

No jo, souhlasím[1]: že je to smutný. Ale takovejch smajlíků se mi sem dávat nechce. Těžkej život. JKdyž myslím, že mám já těžkej život, přečtu si tuhle sérii a jsem zase happy.
Neboj se, stále žiju, naštěstí.
Mohla bych mít otázku? (stejně mi to nemůžeš zakázat! :D)
No, klolik těch dílů bude? Moc se na ně těším.... ;-)

4 Naty-sweet Naty-sweet | Web | 14. listopadu 2011 v 17:19 | Reagovat

Už jsem stála na kraji parapetu že skočím,ale stihla si to...(Bydlíme v 1.patře,takže by to bylo asi na nic).. :-D

5 Naty-sweet Naty-sweet | Web | 14. listopadu 2011 v 17:21 | Reagovat

A názor neměním..Je to skvělí a ty máš TALENT!!!!Je to fakt úžasný!!Úplně mi to vyrazilo dech!!!Další,další,další!!! :-)

6 Naty-sweet Naty-sweet | Web | 14. listopadu 2011 v 17:21 | Reagovat

P.S.Už jsem si tě přidala :))

7 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 14. listopadu 2011 v 17:54 | Reagovat

[6]: Děkuju. Jsem ráda, že tě nemám na svědomí... :))

8 naty-sweet naty-sweet | Web | 14. listopadu 2011 v 17:59 | Reagovat

Jo to jsem myslela :)) díky

9 Ebolin Ebolin | Web | 14. listopadu 2011 v 18:24 | Reagovat

[7]: buď ráda, že nemáš na svědomí i mně, KrevJeŽivot a další...To bych ti to jako duch spočítala :D

10 Ebolin Ebolin | Web | 14. listopadu 2011 v 18:24 | Reagovat

A moc děkuji za komentář. Je divné, že nemáš vysokou návštěvnost, protože máš krásně originální blog. Tvé povídky ráda čtu a myslím, že ostatní taky. ;-)

11 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 14. listopadu 2011 v 18:36 | Reagovat

[9]: No, toho se právě bojím... :))

[10]: Děkuju... Pohybuje se okolo dvacítky... A když je Téma týdne, tak čtyřicet. Asi začnu víc komentovat ostatní blogy, protože jedině tak se doberu k nějakým výsledkům...

12 Ebolin Ebolin | Web | 14. listopadu 2011 v 18:41 | Reagovat

To ani nemusíš, líbí se to všem, ať jsem napíše někdo cokoliv.
Jinak děkuji, že jsi mě uvedla v menu v oblíbených odkazech... ;-)  :-)  :-D  :D  8-O

13 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 14. listopadu 2011 v 19:08 | Reagovat

[12]: Tvůj blog je super a pravidelně komentuješ, takže nemám nejmenší důvod, tě tam nemít. :))

14 restless-girl restless-girl | Web | 14. listopadu 2011 v 20:57 | Reagovat

Bože můj, to je luxusní!! O_O

15 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 15. listopadu 2011 v 14:30 | Reagovat

[14]: Bože můj, tvůj blog taky!!! :)))

16 John Lemon John Lemon | Web | 21. února 2012 v 19:33 | Reagovat

K serióznímu psaní v próze jsou nezbytné odstavce. Proč to nezkusit? ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama