Počítám... 5. část

15. listopadu 2011 v 19:13 | dreaming-girl |  Mé povídky
Nejdřív jsem to chtěla udělat s duchama, to pokračování, jakože ona je duch a pak jí najednou posmtri začnou mít všichni rádi a oplakávat jí a ona se pak vrátí na zem... ALe pak jsem udělala tohle, což jsem měla vlastně v plánu od začátku. Možná to někdo trochu tipoval, tak to se omlouvám. Ale každopádně, máte tu další díl...

Děkuju Bože, právě jsem umřela.

Nebo ne?

Otevřela jsem oči. Ne, neumřela jsem. A to bylo blbý. Zvedla jsem se, ale… Nikde nikdo nebyl. Ten řidič za volantem byl teda pěknej hajzl, když ujel. Sundala jsem si boty a dovrávorala jsem zase k mostu. Přepadl mě hroznej pocit. Když jsem po něm kráčela. Už jsem věděla kam půjdu, Do království, jehož královnu jsem již jednou zavrhla. K Cindy.


Měli krásnej, viktoriánském domek se sloupama a obrovskou zahradou plnou okrasnejch stromů. Zazvonila jsem na zvonek. "Dam, dam, dam, dam…" zazvonil. Byla to ta starobylá melodie, kterou si dává na zvonek každá nóbl rodina. Otevřela mi naštěstí Cindy. Když mě uviděla, vykřikla. "Pst!" Dala jsem si ukazováček na pusu. Pak jsem o něco otevřeněji pozdravila: "Ahoj Cindy. Můžeš mi prominout ten incident s…" "Jo, můžu,"přerušila mě, "ale ty mi teď něco slib." Přikývla jsem. "Půjdeš dál a dneska, možná i zítra u mě přespíš, jasný?"

Zůstala jsem na ni zmateně civět. "C…Co prosím?" Zakoktala jsem. "No budeš u mě prostě bydlet, dokud se to nevyjasní a nezlepší. A jestli řekneš ne, odtáhnu tě tam po zlém." Tak jsem se tedy nechala odtáhnout. Vevnitř to měli úžasný. Všude paravany, látky s veselejma barvama a pestrejma vzorama, krásný, kvetoucí kytky a nádhernou, cihlově červenou pohovku s ručně šitejma polšátřema. "To je obývák," oznámila mi Cindy, jakobych snad byla úplně blbá. V tu chvíli mi to ale bylo jedno. Odvedla mě do kuchyně. Byla smetanově bílá a rustikální. No prostě úžasná. Jediný živý exponát byla paní Censiová, tedy Cindina maminka. Měla dlouhou pestrobarevnou sukni, volnou batikovanou halenu a šíleně dlouhé vlasy po pás. "Jé, Cindy, ty tu máš kámošku!" Vyhrkla, když nás spatřila. "Jo, mami, to je Amélie. Ta, jak jsem ti o ní vyprávěla, že to má těžký," pošeptala jí, ale stejně jí bylo víc než dobře slyšet. Paní Censiová jenom přikyvovala. "Teď u nás bude bydlet, protože doma…" "To je skvělé!" Vykřikla paní Censiová a začala mě láskyplně objímat. "Takže máš tuhle úžasnou holku za kamarádku!" Vůbec se nezlobila. A to mě na tom asi dostalo úplně nejvíc.

Když mě Cindy odvedla do mého pokoje, přesněji pokoje pro hosty, oněměla jsem. Byl super luxusní. Krásná postel s ručně vyšívaným povlečením, velkej tmavej psací stůl s lampou a stínidlem s motivy indickejch květin, nádherný, ručně malovaný obrazy a všelijaký ruční výrobky, z keramiky a látky. "Je tu nepořádek, protože to teď používáme spíš jako skladiště, ale i tak by se ti tu mohlo líbit," řekla Cindy. Teprve teď jsem si uvědomila, jak je vlastně skvělá. Dokonce i vypadala fantasticky. Měla jednu z těch volnejch sukní, upnutej top s různobarevnejma výšivkama a na krku obří dřevěný korále. V uších velký smaltovaný náušnice, na kterejch měla tygra a na nohou dokonce, panebože… "Ty máš tetování?" Vyhrkla jsem udiveně. "Jo, když jsem byla menší, tak jsem si to nechala udělat," pokrčila rameny. Měla tam úplně fantastickou květinu, která se jí obtáčela kolem kolene a měla velký růžový květy. Byla fantastická. Nikdy jsem netušila, jak je tahle "šprtka" krásná. To mi nikdy nedošlo. Můj život se začal obracet k lepšímu. Co bylo asi nespravedlivý, že tak snadno. Bůh asi fakt stál nade mnou. A vypadalo to, že všechny hrozby pominuly. A nebo ne. Nevim.

Děkuju, že se vám to tak líbí a že to tak moc komentujete (holky...:-D) Hodně to pro mě znamená, když vidím, že to čtete. Děkuju!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 restless-girl restless-girl | Web | 15. listopadu 2011 v 19:46 | Reagovat

Dokonalost sama, jako vždycky. Doufám, že jí už žádná hrozba do života nevleze.. i když ještě je třeba jaksi zpacifikovat ty šikanující holky a tyranizující rodiče.

P.S.: Co znamená slovo "rustikální"? :D

2 Naty-sweet Naty-sweet | Web | 15. listopadu 2011 v 20:05 | Reagovat

To je je fakt úžasný!!!Já k tomu nemám víc co dodat...:)

3 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 15. listopadu 2011 v 20:33 | Reagovat

[1]: No, ne, že bych tomu nějak rozuměla, ale myslím si, že je to takový ten starší styl... Ale upřímně úplně nevím, četla jsem to v Ikee, a tam byl k tomu podobnej obrázek, jako jsem si představovala

[2]: Děkuju... :)))

4 krevjezivot krevjezivot | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 21:02 | Reagovat

Mě se to taky moc líbí, však jako vždycky. :-) Ten bejvák máš hezky popsaný a celkově používáš hezký slova.
Takovou maminu jako má Cindy bych taky brala. Musí to být fajn.
A sem taky převelice šťastná, že kámoší se Cindy a že jí to auto nepřejelo a že má teď celkem domov a že...
Prostě sem ráda, že ji potkalo něco dobrýho. :D
A určo by to nebyl špatný nápad, kdyby pod tím autem umřela. Bylo by to jiný. Takový tajemnější.
Ale neměnila bych to. Takhlen ji potkalo aspoň trochu štěstí i za života. :))
P.S.: Tohle asi bude krapet větší komentář, takže: PROMIŇ! :))

5 krevjezivot krevjezivot | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 21:18 | Reagovat

Já sem zase ráda že tak úžasně píšeš, popisuješ, promýšlíš. :) Je to geniální, že v tak malinkém státě, jako je česko, sou tak úžasní človíčci s takovým talentem!

6 Ebolin Ebolin | Web | 16. listopadu 2011 v 16:20 | Reagovat

To jse ráda, že neumřela. Že se teď nastěhuje k Cindy. Je to takové lepší. Doufám, že to nakonec dobře dopadne. Že jí přestanou ubližovat (doufám) a tak...bude dlaší číst? :-D

7 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 16. listopadu 2011 v 17:05 | Reagovat

[6]: BUde, bude, neboj... :))

8 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 16. listopadu 2011 v 18:32 | Reagovat

[5]: DĚKUJU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ani nevíš, jak jsem ti vděčná, že tohle říkáš! Tak strašně moc! :-D***

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama