Počítám... 7. část

18. listopadu 2011 v 15:38 | dreaming-girl |  Mé povídky
Já jsem tak ráda, že se vám to líbí!!! Ale vás nejspíš nezajímají moje kecy, takže si to rovnou můžete přečíst... :))


Cindina máma měla takovou malou zelenou oktávku, která nás ale spolehlivě dopravila do školy. Upřímně bych byla radši, kdyby nám to chcíplo a protože to má Cindy dost daleko od školy, dopomohli bychom mámě a než bychom se sami dopravili, byl by konec, konec vyučování. Když jsme dojeli, zdaleka nebylo ještě tak pozdě. Venku bylo ještě poměrně šero, ale budova už byla otevřená. Hned jak jsme vešli, byli tam. Angelina na mě hned vrhla tázavý pohled. A hele, nějaká burza v prospěch africkejch dětí? Odfrkla si. Vražedně jsem se na ní podívala. Co říkáš? Ozvala se Cindy. My tě přes to kvokání neslyšíme? Usmála jsem se. Tak ona se mě zastává. A hele, tak vy jste se dali dohromady, šprtka a blbka, jak to asi bude klapat? Podivila se Rebecca. Alespoň se domluvíme, ale krávy o pastvu asi těžko, setřela ji Cindy a vítězoslavně se usmála. Pojď, z toho kvokání mě bolí hlava, vyzval mě a odtáhla do třídy. Aůe byl tu další problém - seděla jsem vzadu a Cindy vepředu. Upřímně jsem doufala, že nás náš pan "Páprda", jak my říkáme Pokornýmu, nechá přesadit. Když zazvonilo, hned jsem se ho šla zeptat. Chvíli se na mě nevěřícně díval, protože se mu v mém případě ještě nestalo, abch se s někým bavila natolik,abych s ním chtěla sedět, ale proto asi nakonec svolil. Nadšeně jsem tedy přicupitala k Cindy do první lavice a pak už se přepnula na školu. Rozhodla jsem se, že když už dělám tolik změn, začnu taky poslouchat. Celou hodinu jsem se pečlivě hlásila a okukovala od Cindy, jak si píše poznámky i na to, o čem jsme si jen tak povídali. Později mi řekla, že člověk nikdy neví, co ho kde potká a když můžeš nasbírat bonusové body jenom za to, že jsi dával pozor, není to na škodu. Souhlasila jsem s ní. Všechno vypadalo skvěle - ale až na oběd. Tím se všechno kazilo. Jakási zelená břečka, která měla připomínat "Hovězí vývar s domácími nudlemi". Cindy neobědvala. Místo toho měla z domova připravenou vařenou zeleninu s bramborami a chleba, celozrnný. Jak jsem se později dověděla, je vegetariánka. Tak na mě myslela, že mi taky nechala udělat porci - daleko větší a navrchu byli ještě dva kusy libové šunky. Div jsem nevykřikla radostí. Byla tak strašně hodná, že se mi dělalo nanic, že jsem jí někdy mohla odmítnout a křičet na ni. Byla jako anděl. A to ještě zdaleka nebylo všechno.


Je toho sice málo, ale i tak si myslím, že jste alespoň na noc uspokojili touhu po tomto příběhu... Děkuju za komentáře, pište dál!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 restless-girl restless-girl | Web | 18. listopadu 2011 v 18:44 | Reagovat

Ježíš, to je tak parádní! Dostala mě poslední věta.. jsem napnutá!

2 Ebolin Ebolin | Web | 19. listopadu 2011 v 21:51 | Reagovat

Je to krásné, promiňˇ, že to čtu až dneska..další díl si přečtu zítra

3 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 20. listopadu 2011 v 10:47 | Reagovat

[1]: Děkuju. Jak se to bude vyvíjet dál, to už tu máte, jenom zatím asi ještě přesně netušíte, jestli k dobrému nebo zlému. Na to budete muset přijít sami, respektive to budete muset číst. :)

[2]: Dobře, hlavně že to čteš a líbí se ti to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama