Počítám...9. část

21. listopadu 2011 v 19:19 | dreaming-girl |  Mé povídky
Počítám... A taky počítám s tím, že možná ještě něco napíšu, protože je to asi docela trapný, že sem dávám jenom tyhle články... Co myslíte???

"Mami!" Vykřikla jsem. Ničeho jiného jsem nebyla schopna. Mohla jsem se rozběhnout dolů po schodech a pak zdrhnout, protože máma by to ve svých pantoflích těžko dokázala, mě dohonit, ale nohy mi přirostli k podlaze. Doslova. "D…Dobrý den, paní Jillová,! zakuňkala Cindy. Máma ze mě ale nespustila oči. "Amélie…," zašeptala tiše. "Mami," zopakovala jsem slabě. Vyměnili jsme si několik pohledů. A pak… Mně máma pevně stiskla a rozbrečela se. Vrhla jsem na ní překvapivý pohled. "Mami, co to…" "Amálko, prosím tě, už mi to nikdy nedělej, prosím. Hrozně jsme se o tebe báli." "Ale mami…" zašeptala jsem. "Co je?" vyhrkla a povolila sevření. "No, totiž… já teď bydlím u Cindy, víš, to je moje spolužačka, ukázala jsem na ni a ona se nejistě usmála, a mám tam krásnej pokoj a jsem sem přišla, abych si sbalila nějaký věci, abych to tam měla víc zařízený víš, nic víc. Vlastně jsem to chtěla všechno udělat v klidu, aniž by jste mě viděli a já si odpustila tyhle srdceryvný scény." Věděla jsem, že jsem teď hnusná a sobecká, ale co jsem měla dělat? Nechtěla jsem, nemohla jsem se vrátit, po tom všem, co se tenkrát stalo. Máma se na mě nejistě podívala. Zatvářila se jako malé dítě kterému berou nejoblíbenějšího mazlíčka. "Takže ty nás už nemáš ráda, viď?" Zašeptala slabě a vypařila se do ložnice. Chvíli jsem tam mlčky stála. Mám za ní jít a říct jí, že je ráda mám? A je to vůbec ještě pravda? Ale co Cindy? Vždyť je tak úžasná a mě je u ní tak dobře… Počítala jsem. Kam mám jít my teď nikdo neukazoval. Ne, tohle bylo moje rozhodnutí. I když jsem si v tu chvíli přála, aby mi někdo poradil.

Normálně bych šla na most. A ukončila to. Vlastně bych to ukončila už dávno, kdyby tam tenkrát nebyla Cindy. Měla bych nenaplněný osud, protože to, co se stalo potom, to bylo důležité. Ona mě zachránila, ona mi ukázala, že život nestojí za smrt, že život je k žití. A já jsem jí byla tak vděčná. Možná proto jsem se rozhodla…

Že zůstanu. Nedokázala jsem se sice přenést přes to, jak tenkrát nic neudělala, ale zároveň jsem věděla, že musí dostat druhou šanci. I táta. Vím, tenkrát jsem všechno zvorala, ale to bylo proto, že mi nikdo nepomohl. Teď by se měli začít snažit oni, protože Cindy se mnou nemůže být pořád. Poslala jsem jí jeden pohled a… "Promiň, Cindy, ale musím zůstat u rodiny, to snad chápeš." Cindy se usmála. "Ale proto jsem tě taky vzala k sobě, víš?" Zašeptala. Zůstala jsem na ní nevěřícně koukat. "Ano," pousmála se, "chtěla jsem, abys pochopila, jak je rodina důležitá, proto jsem ti taky přece sama navrhla, abys šla pro věci. Doufala jsem, že u někdo z rodiny bude a i kdyby ne, prostě že ti to bude líto a zůstaneš. Nechtěla jsem se tě zbavit, vůbec ne, jenom jsem věděla, co potřebuješ. Jdi za mámou a všechno jí to řekni. Ona ti pomůže. Ona přece nikdy nemohla vědět, co se děje, když jsi jí to neřekla. Ona za to nemůže." Cindy měla pravdu. Jako vždycky. A tak jsem tedy vešla do ložnice. S nadějí, že máma to všechno pochopí. Že pochopí, proč jsem počítala. I když… To zůstává tajemstvím i pro mě. "Mami?" Zašeptala jsem, když jsem vešla. Teď to bylo na mně. Nikdo mi nemohl pomoci. Počítat snad umím sama. Ano, to umím.

No... Nevím, kolik bude ještě částí, ale předpokládám, že už moc ne. Snad vám to nevadí, že jsem se na tom stála tak závislá... A upřímně doufám, že vy jste se také stali poměrně závislí a že vás to baví... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Snooki Snooki | Web | 21. listopadu 2011 v 19:22 | Reagovat

Ahoj, prosímtě, jsem v soutěži o d dárek pro svého přítele. Chodím ještě do školy, takna to neušetřím, ale moc ho pro něj chci a moc to pro mě znamená. Bylo by opravdu skvělé, kdyby jsi mi dal/a hlas! Samozřejmě Ti to ráda oplatím, stačí jen napsat!
http://vanocni.datart.cz/nikola-holanova-si-preje-led-televize-lg (Pod stromečkem je políčko "darovat ozdobu"(uplně vlevo), tak na to prosím 2x klikni - až se nahoře přičtou 2 ozdoby.).
Moc Ti děkuji a jestli to vyjde, tak to bude i tvá zásluha :)
PS: Může se hlasovat, každý den, tak se nezlob, že Ti to posílám už po několikáté. Je to pro mě opravdu důležité.

2 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 21. listopadu 2011 v 19:37 | Reagovat

[1]: NE. Nepodporuji, nepřihašuji se. A nemíním dělat vyjímky!!!

3 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 21. listopadu 2011 v 19:38 | Reagovat

[2]: A to přehlížím, že jsi neokomentovala článek

4 restless-girl restless-girl | Web | 21. listopadu 2011 v 20:02 | Reagovat

Mně to bude bavit pořád, nez ohledu na to, kolik částí to bude mít!! :-) :-D

5 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 21. listopadu 2011 v 20:09 | Reagovat

[4]: DĚKUJU!!! Nic lepšího už asi nevymyslím než DĚKUJU!!! :-D

6 Ebolin Ebolin | Web | 22. listopadu 2011 v 8:58 | Reagovat

To by mě zajímalo, co se bude dít dál. Pochopitelně už to nebude nijak dlouhé, protože se vše obrací k lepšímu. Tedy jen do té doby, než se rozhodneš, že tě to stále baví a zase tam nějakou tu zápletku zapleteš :-D
Samozřejmě že mě to bude pořád bavit. Ikdyž články nekomentuji všechny nebo každý den, ráda se na tvůj blog chodím koukat s nadějí, že tady bude nová část povídky, nový článek nebo nové rady. ;-)

7 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 22. listopadu 2011 v 13:37 | Reagovat

[5]: Děkuji. Taky někdy k tobě nechodím a pak když najdu dva články, tak si je tak strašně ráda přečtu!!!

8 Naty-sweet Naty-sweet | Web | 22. listopadu 2011 v 15:48 | Reagovat

Jóóó!!!On už je další článek:)) Je to vážně skvělí!!!A vůbec nevadí,že píšeš spíš tohle než jiný články..Já bych dělala asi to samí :) ;-)

9 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 22. listopadu 2011 v 16:23 | Reagovat

[8]: :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama