Prosinec 2011

Bude to, nebojte...

28. prosince 2011 v 20:09 | dreaming-girl
Jak vidíte (pokud jste teda tady byli a zkoumali) je tu pár změn. Promazala jsem některé články, rubriky, hodlám založit nové... Konečně se můj nový desing začíná nějak realizovat. Včera jsem hledala na deviantartu, a našla jsem jeden úžasný obrázek, takže se nebojte, že se o to nestarám. Teď chci večer věnovat vymýšlení a nápadům, co tady opravdu nového bude. Nedivte se prosím, že to tu teď bude rozkopané, prostě změny... :) Děkuju za dosavadní aktivitu :) A ještě bych chtěla upozornit na blog (další) Evelin (můj velký vzor, přesvědčte se zde, kde jsem o ní psala článek...), určitě navštivte, jsem přesvědčena, že bude stejně skvělý, jako minulý. Teď nese přezdívku Elsabeth (což mi přijde velmi pěkné...) a její blog je i přesto, že zatím začíná, pastva pro oči.

dreaming girl...

Usoudila jsem...

18. prosince 2011 v 12:02 | dreaming-girl
...že to tu potřebuje změnu. Nechci nikterak slibovat, ale teď na to kašlu a hodlám to změnit. Nejspíš promažu nějaké články, které podle mého nestojí za nic (obrázky, možná nějaké písně...) a vyměním to tu za království zasněné dívky, která doufá, že se jí podaří vydat knihu. A vůbec - nové rubriky, design, články, příběhy, nápady... Takže prozatím pozastavuji Magicall, který tu nějakou dobu nebude, a vrhnu se tady na to. Děkuji všem, kteří sem stále chodí, jsem vděčná... :)
P.S. Jistě přibudou ob. odkazy, jak jsem slibovala :) Děkuju všem za komentáře a omluvte mé dosavadní já...

Magicall - 4. část

14. prosince 2011 v 19:17 | dreaming-girl |  Mé povídky
Snad se líbí... Pište jakoukoliv (konstruktivní, prosím vás, "je to hnusný", to neberu, promiňte, ale to neberu jako názor, to samé u "pěkné") kritiku nebo rozumný názor (viz. závorka), protože to je pri mně důkaz, že to čtete... Děkuji.

Magicall - 3. část

12. prosince 2011 v 14:36 | dreaming-girl |  Mé povídky
Po pozitivním ohlase je tady další část. Snad se vám příběh líbí, krom toho sem možná dám ještě zážitek z oslavy a pak... Možná Téma týdne. Teď už ale můžete číst... :)

Byl to ten nejhezčí kluk, co jsem kdy viděla. Hnědý vlasy, oříškový oči, milý úsměv. Žádnej frajer ani šprt, prostě pohodář. "Ahoj, já jsem Adam," řekl a usmál se. Bylo na něm vidět, že se trochu stydí. "Nuže, Adame," pokynula Kratinová, "budeme tě muset někam usadit. A nebo víš co, sedni si kam chceš." Ve třídě byli tři volný místa - vedle Tomáše, což byl nadšený vědátor a vynálezce, Katky, která byla tak trochu ikona školy, ale učitelka ji nechala v lavici samotnou, a pak vedle mě. Věděla jsem, že půjde ke Katce. Byla jsem si tím dokonce jistá. Zamířil směrem k její lavici. Nechutně na něj zamrkala svýma dlouhýma řasama, což byla mimochodem práce nejnovější řasenky Rimmel London, a posunula se k oknu, aby měl místo. On jí ale… Minul. Věnoval jí jeden udivený pohled a vydal se dál. Když jeho pohled spočinul na mě…

Sedl si do mojí lavice. Srdce se mi rozbušilo a jenom jsem doufala, že to "Hurá, hurá, hurá!!", které znělo v mé hlavě nebylo slyšet navenek. Ale vypadalo to, že ne. Adam mi věnoval ještě jeden úsměv, pak si vytáhl jakýsi štos učebnic (nejspíš ty, které mu před chvílí přidělila ředitelka) a zeptal se: "Na jaký jsme stránce?" Měl sladkej medovej hlas a řekl to tak mile. Ale já to nevěděla. "Promiň, ale jsem někdy trochu mimo a taky nevím," zamumlala jsem. Čekala jsem, že se odvrátí. Protože nechce mít nic společného s takovouhle "blbou nánou". Ale on ne. Jenom přikývl, přihlásil se a řekl: "Můžu se zeptat, na jaké jsme stránce?" Kratinová mu velmi laskavě odpověděla, on si stránku nalistoval a pak řekl: "Teď už to víš." Byl milý, hrozně moc milý. Hmátla jsem po učebnici a… Zjistila jsem, že mám blbou. Byla to ta ze šestky. "Ach jo, jak jsem si to mohla jenom zapomenout?" Zaskučela jsem. Bohužel ne tolik potichu. Adam se ke mně obrátil a zašeptal: "Ty ji nemáš?" Přikývla jsem. Bylo mi trapně. "Co si o mně pomyslí?" Ale ne, on ne. "To nevadí," šeptl, "můžeš se koukat ke mně." A tak jsem celou hodinu poslouchala a dělala všechno, psala do sešitu, zapsala si, kdy je test, a byla jsem úplně jiná. V tu chvíli mi začalo to doučování přijít jako dobrý nápad. Přece jenom, spoustu věcí, kterou jsme tu hodinu opakovali, já neuměla. A doučit se to byla jediná možnost, jak se navrátit do způsobu čtvrté třídy, kdy jsem se šprtala na každou "blbinku". Nevím, jestli jsem to dělala kvůli Adamovi, či jsem se změnila, nebo mi to prostě začalo lízt krkem, špatný známky a trojky na vysvědčení, ale od toho dne jsem se najednou začala měnit. Ale nejen já. Změnila se situace, nálada, ale také… nový osud, díky kterému… Ale ne, to vám ještě říkat nebudu.
Jak si myslíte, že to bude dál...?

Magicall - 2. část

11. prosince 2011 v 19:35 | dreaming-girl |  Mé povídky
Poměrně krátký, ale pracuji na další části a chci vás nechat napjaté. Pěkné čtení... :)

"Zlato?" Zvolala máma, když jsem vystupovala z auta, "nezapomeň na to doučování, ano?" "Jo, jo, mami," houkla jsem přes rameno a zmizela v davu valících se prťat, které tudy chodili ke skříňkám, které byli polepené Disney princeznami a Spidermany. Bylo to pořád lepší, než se tlačit u vchodu druhého stupně, kde na mě všichni pokřikovali spoustu nadávek. Nevzrušeně jsem se převlíkla a vyrazila po schodech. Naše třída byla ve třetím poschodí, takže si dokážete představit, co ty bylo za otravu a námahu, to každý den chodit. Když jsem konečně dorazila před dveře, na kterých bylo modrou temperou napsáno "7. A", vešla jsem do třídy, zaujala své obvyklé místo vzadu, připravila si na matiku a pustila se do snění. Jedna z velkých výhod toho, že mě vozila máma bylo to, že jsem tu vždycky byla brzo a mohla jsem snít.
Většinou se mi nestávalo, že bych byla v Magicallu přes školní den, takový štěstí jsem neměla. Ale stejně to bylo většinou skvělý, o tom snít.
Byla jsem s Kristiánem v Hvězdném sále. Já stoupala ke hvězdám a pak jsem se jedné z nich dotkla konečkem prstů a zaplavil mě pocit obrovského štěstí. A…
"Crrr!" Zazvonilo. S bouchnutím vešla do třídy paní profesorka Kratinová, postarší dáma v těsném kostýmku, pokynula, abychom sedli a začala nám vysvětlovat jakési pitomosti s čísly. V klidu jsem se zase ponořila do snění. Ale učitelka pokračovala: "Přivítejme našeho nového žáka…" "Cože?" Něco ve mně hrklo. "Jaký nový žák?" Bylo ale pozdě. Kratinová otevřela dveře a zmizela. Ve třídě to zašumělo. Několik lidí si o mně zase začali něco šeptat, jakože "podívejte, je z toho úplně na větvi" a takový věci, ale mě to bylo jedno. Cítila jsem nutkání ho spatřit. A pak ho učitelka přivedla do třídy.

Tak co? :)

Černá škraboška...

10. prosince 2011 v 8:35 | dreaming-girl |  Téma týdne
Povídka na Téma týdne - Pod maskou. Upřímně sem se musela dlouho zamýšlet. Vím, že jsem říkala, že tu nebudu, ale probudila jsem se hodně brzy, takže mám čas. Nejspíš ještě napíšu další část Magicall, jestli se vám líbí... :) Ale teď už rovnou na to.

Velectěná slečně s černým závojem a škraboškou přes oči se nesla krajinou na černém koni. Nebyla to smrt. Byla to prostě dívka, jejíž oči upíraly svůj pohled na vesnici, která se tyčila před ní. Jakmile dorazila, elegantně seskočila z koně a vydala se k jednomu z domků. Rozrazila dveře a rozkřikla se: "Jdu si pro vaše životy!" Ve světnici byli především malé děti, jedna žena a postarší babička. Všichni se rozutekli. Dáma se slabě usmála a poodešla k dalšímu domku. Všichni už byli pryč. Nikdo nikde. Zpráva o téhle "smrtce" se roznesla velmi rychle a tak všichni opustili své domovy. Úplně všichni ale ne. U jednoho z domků postávala malá holčička. Hrála si s cípem svých žlutých šatů a jakmile dívku spatřila, rozeběhla se k ní. Její šaty za ní vlály a usmívala se. Přiběhla k ní. Dívenka jí prudce objala. Já mám strach, zašeptala. Když odstoupila, černé šaty byly pomačkané. Teď až si všimla samotné tváře. Slečna se pokusila o děsivý hlas: "Zmiz! Já ti ublížím!" Ale holčička nic. "Vy máte krásnou masku," zašeptala, "mohu si jí půjčit?" Slečna zůstala překvapeně stát. "P…Půjčit?" Zašeptala. "Ano," přikývla dívenka, "chci si jí půjčit." Slečna tedy škrabošku sundala - a spolu s ní zmizelo i všechno to černé, hrozivé oblečení. Najednou to byla královna v bílém, s korunou na hlavě. Holčička si vyzkoušela škrabošku - a jaké bylo překvapení, když jí rázem zaplavily vlny černého závoje. "Ne, sundej si ji!" Vyhrkla slečna a rychle škrabošku strhla. A dívenka zase byla, jako dřív.

Maska z nás dokáže dělat jiné lidi. Vždyť jenom kvůli ní vypadala slečna jako smrt a lidé se jí báli. Malá holčička ale nehleděla na tak povrchní záležitosti - řídila se sama sebou. A proto zachránila slečnu. Ta maska už navždy zmizela - a nikdy už se neobjevila, díky malé holčičce.

Názor...? :)

Magicall - 1. část

9. prosince 2011 v 19:57 | dreaming-girl
Po dlouhé době pořádný článek... Konečně jsem se dokopala k tomu, abych napsala první část. Nebudu vám sem psát, o čem to je, abyste byli překvapení. Jak už jsem ale říkala, je to romantickofantastickorealitní, protože přibližně takhle jste hlasovali v žánru na povídku. Nebudu zbytečně otálet, jdeme hnedle na to:

"Krom snad toho, že máte svůj vlastní svět, existuje ještě jeden - svět Magicall. Je to svět, ve kterém vaše sny a představy existují. Žádné snění, tam je to všechno realita. Kdyby ale tenhle svět nebyl, nesemlelo by se celé tohle životní období."

Jo, flákám to...

7. prosince 2011 v 17:54 | dreaming-girl |  Mé úvahy, myšlenky a zkušenosti
Ale nenapadají mně náměty na články a furt jak kdybych neměla čas dokopat se k povídce. Snad vám to nevadí, že se musíte spokojit s tímhle. Všem děkuju, že na můj blog chodíte, vždycky mně to potěší... :) Co mně dnes čeká? Jdu spát ke kamarádce. Bydlí hned vedle, ale já mám docela strach být sama doma, takže k ní jdu spát... Zároveň mám strach z přespávání u lidí, ale furt je to ta lepší možnost... S kamarádkou si výborně rozumíme a těším se na to. Proto teď píšu jenom tenhle ubohý článeček, jinak bych do doby, než bych šla spát, něco vymyslela, třeba zrovna psát tu povídku, ale budeme kecat, hrát, brouzdat na internetu, však to znáte... :) Takže u nebudu, proto vám články okomentuji až zítra odpoledne.

A prosím vás o jedno - někteří, kteří mně mají v ob. odkazech nebo Affs nebo co tam máte, na můj blog nechodí, respektive nepíšou komentáře. Omlouvám se za buzeraci, ale na co mně tam teda máte? Na okrasu? Chtěla jsem vám to říct, protože to samozřejmě... Chápu, je to těžký, u každého článku komentovat, ale já to tak většinou dělám... Omlouvám se za tu buzeraci, ale berte to na vědomí... Děkuju, Vaše dreaming-girl... :)
P.S. Jinak jsem moc ráda za komentáře a návštěvnost, ale tohle jsem měla na srdci, tak jsem to vyklopila. :)

Tak teda opožděně i já...

6. prosince 2011 v 14:42 | dreaming-girl |  Můj deníček
Opět příspěvek do DENÍČKU - v poslední době mám prostě dost zážitků...

SORRY!!!

4. prosince 2011 v 13:10 | dreaming-girl |  Můj deníček
Moc, moc, se omlouvám, ale tak nějak nestíhám, neboť mám velmi nabitý program, advent, s ním spoustu akcí, opravování knihy... A navíc nemám žádné nápady. Příběh jsem ještě psát nezačla a vím, že na to docela kašlu, ale napravím to, co nejdříve.

Lidičky, já vás zbožňuju!!!

1. prosince 2011 v 19:21 | dreaming-girl |  Mé úvahy, myšlenky a zkušenosti
DĚKUJU!!! Omlouvám se za tenhle trapný článek, ale včera můj blog navštívilo...