Leden 2012

Budeme radit aneb Jak psát - Vaše dotazy

29. ledna 2012 v 12:19 | dreaming-girl |  Mé rady ke psaní
Jak už jsem psala v jednom z minulých článků - rady budou. Teď i jsou, a budeme v nich diskutovat na Vaše přání, na témata, se kterými jste chtěli poradit, které jste psali do komentářů. A rovnou se na to vrhneme...

Dobré...zív...ráno!

29. ledna 2012 v 10:16 | dreaming-girl |  Můj deníček
Good morning!
Ta co, už jste vstali? A jste také v pyžamu, jako já? I když vás dnes čeká spousta práce? (Jako mně...?)

Budeme radit aneb Jak psát - Co dál?

28. ledna 2012 v 17:35 | dreaming-girl |  Komplikovaný vnitřní proces aneb Já
Dobrý den,
Celý den,
Bába letí komínem!!! :PP
Pardon... školková léta... Ale teď už vážně:
Již několikrát zazněl dotaz (že, Ebolin? :D), kdy budou další rady. Původně měl být další díl, jak psát poutavě. Ale nepřišlo mi to přínosné, tak se vás chci zeptat...
  • Na jaké téma budou další rady??
Napište do komentářů, o čem se budeme bavit příště. Je to jen na vás - může to být něco, co vám nejde, nebo to, co vás jen tak napadne... Ocením každý názor, protože právě díky nim, názorům, ovlivníte, jak budou příští rady vypadat. Pokusím se splnit všechny požadavky neboli komentáře, popřípadě podobné věci spojím do jednoho článku.
Tak prosím pište, pokud sem pravidelně chodíte, a pokud máteb rady rádi (slovní hříčka :D)
Díky, Dreaming-girl...

Haiku (3.) - Pro Elsabeth

28. ledna 2012 v 15:16 | dreaming-girl |  Mé haiky

Ona, Elsabeth,
V mém srdci zůstane,
Napořád tam je.

Naty-Sweet...

28. ledna 2012 v 14:48 | dreaming-girl
... moc bych se ti chtěla omluvit za mé komentáře plné útoků na tebe. Takových afér již blo pár, a mě je toho pak vždy líto, protože mě v tu chvíli popadne impuls špatné nálady a už v tom jedu... Přitom ty dokážeš napsat upřímný názor. Promiň, moc moc promiň, já nechci, aby se cokoliv mezi námi stalo, protože tvůj blog je skvělý a nepsala bych to, kdybych si to opravdu nemyslela. Tak mi odpusť, i když to bude těžké, protože jsem na tebe byla hnusná, ale tvůj optimismus to dokáže pojmout tak hrdinsky... Jsi skvělá osoba a moc se ti omlouvám. Dreaming-girl...

Co vlastně chtějí, sakra??

28. ledna 2012 v 14:45 | dreaming-girl |  Mé úvahy, myšlenky a zkušenosti
Stalo se vám už někdy, že vám kdokoliv napsala na blog (nebo na jiné sítě) že píše příběh, a že ocení kritiku, jestli byste si ho přečetli? Mě ano, a jistě nejsem sama. Udělám tu menší reklamu blogu, který mě poměrně naštval - snad.blog.cz Schválně se koukněte na příběh a napište komentář (k ní), co na to říkáte. Kritiku, pochvalu nebo něco. Nemusíte, ale můžete. Jestli tak učiníte, napíšete konstruktivní kritiku, nedivte se, až vám tam jiná holka napíše, že jste k*áva nebo učitelka. Ano, jedna holka mě poté, co jsem napsala svůj názor (a ne nijak hnusně, klidně se koukněte...) takto nazvala. Protože jsem chtěla admince pomoci. A nehledím na to, že když jsem tam napsala, že je to nepřehledné, že by to chtělo přímou řeč, napsala, že chce vědět, co si myslíme o tom nápadu, že to tam nemůže doplnit, když se to neučili. Promiňte, ale přímá řeč jsou dvě uvozovky na klávesnici, a to by měl každý člověk, který píše, vědět. Ano, já jsem to do jisté doby nevěděla, přiznávám, ale pak jsem se to doučila, protože je to velmi důležité, ne jako děj, ale je.
A další nesmysl: Chce, abychom jí napsali něco o nápadu. V podstatě nic se tam zatím neděje. Jistě, to se nemůže dít hned na začátku, ale ať mi adminka tedy nepíše, že chce vědět něco o její originálnosti, když to začíná jako každý druhý příběh a nevím, jak se to vyvine...
Takže poučení pro mě: Když napíší, rádoby pisatelky, že chtějí slyšet kritiku, napiš jim tam "skvělý příběh, nejhezčí, co jsem kdy četla", protože jinak se staneš terčem nadávek, protože upřímnost nemá v této době na netu nejspíš žádnou cenu...

ALE TO NENÍ MŮJ NÁZOR ANI KRITIKA, DOPRČIC, KDYŽ CHCETE SLYŠET UPŘÍMNEJ NÁZOR, MUSÍTE SE PŘIPRAVIT NA TO, ŽE TO NEBUDE DOKONALÝ, NIC NENÍ DOKONALÝ, TAK MI LASKAVĚ PŘESTAŇ JISTÁ DÍVKO NADÁVAT, PROTOŽE JÁ DOKÁŽI BÝT UPŘÍMNÁ A VIDĚT NEDOSTATKY, KDYŽ MĚ O TO NĚKDO POŽÁDÁL!!!!
Naštvaná a rozohněná Dreaming-girl...

Já a mé stavy

28. ledna 2012 v 12:30 | dreaming-girl |  Komplikovaný vnitřní proces aneb Já
Založila jsem novou rubriku. Budu do ní přidávat střípky složitosti mé duše, typické rysy mého vnitřního já, mých pravých vlastností. A začnu prvním - mými stavy.

"Budu in, založím si Facebook!!"

26. ledna 2012 v 10:36 | dreaming-girl |  Téma týdne
Upozornění: Tento článek je mým osobním názorem: Nemám nic proti vám, kteří Facebook máte, já ho nemám a ani ho momentálně mít nechci, ale někdo ho prostě chce. Jde o dívky z mé třídy a mladší, které osobně nám, a mám s tím, o čem dole píšu, zkušenost. Díky

Článek "Všehochuť"

26. ledna 2012 v 10:14 | dreaming-girl |  Můj deníček
Ti, kteří mají mladší sourozence nebo sestřenice ví, o čem mluvím.: únava, únava a únava. A co teprve dvouapůlletá sestřenice a k tomu ještě sedmiměsíční dvojčata? To je teprve záhul. Ale když pak vidíte ty roztomilé úsměvy, lezení (těch mladších) a mluvení (té starší), stojí to za to.
V noci se sice starší hodně budila, protože má hroznej kašel, takže přelezla ke mně do postele (ale to dělá pořád :D), takže já se skoro nevypsala, protože její způsob je, že vás chytá za krk a mechlí sebou... Každopádně teď mám zaloužený odpočinek, koukám se na televizi a těším se, až přijedou. Jsou na plavání, s miminkama (to znamená s mladšíma :D), a já bych to ráda věděla, ale nevejdu se jim do auta, jede i paní na hlídání, to víte, tři děti... A tak jsem ráda, že mám chvíli pro sebe.Odpoledne zase jedem domů, zítra půjdu do školy.
Už vidím ty kecy: "A proč jsi tu nebyla? A jak to, že jsi jen tak odjela? A to nemůžeš o víkendu??" Ano, přesně trakhle se mě bude ptát ona pipina, kterou nenávidím ještě víc než Janu, která už je zase docela v pohodě...
Od středy do pátku jedeme na "vzdělávací¨seminář" do Terezína, a ani jedna nepojede (důvody - Janě se dělá "špatně, bé, bééé", že by si vzala kynedril, to ne, druhá pipina, třeba Eva, tak ta jede na hory, ta by jela kdyby jela Jana, protože je na ní naivně závislá...) a já jsem šťastná, alespoň si to konečně užiju... Už máme dohodnutý pokoje, několik variant, abychom, nebyli překvapeni, kdyby na nás ideální pokoj nevyzbyl.
V úterý večer naběhnem do Tesca, nakoupit jídlo, především "dobrůtky :PP", tak to se těším. Nejvíc ale na cestu autobusem, ta je vždycky nejlepší. A to tam pojedem čtyři a půl hodiny, to teprv bude správná prdel... :DD
Omlouvám se za nesouvislý článek, je to opravdu taková všehochuť. Snad se dnes dokopu k TT, aby to tu bylo :D
Dreaming-girl...

Haiky (2.) - Láska

23. ledna 2012 v 14:46 | dreaming-girl
Pár dalších nesouvislých haiku - tentokrát vám sem rozpis nedám, zkuste ho napsat do komentářů.

Já chci být jen jeho,
Ale on už mě nechce,
Jsem tady sama.

Miluji tebe,
A ty mě nejspíš vůbec,
Ale vytrvám.

Drahý, tvé oči,
V nich lásky velká spousta,
A mě nepatří.

Ty jsi jenom můj,
Miluji tě nadevše,
Snad ty také mě.

Ty tady ležíš,
S jinou ženou, zrůdou,
Prodala se ti.
Takže ještě jednou: Napište prosím do komentářů, co konkrétními haiku myslím, děkuji
Dreaming-girl

Proč jsem tu nebyla, co bylo, co bude...

23. ledna 2012 v 14:12 | dreaming-girl |  Můj deníček
Jsem líná, nemám nápady, nešel internet... Ale proč to nerozepsat, že? :PP
Takže, nebyla jsem tu protože:
  • Byla jsem u táty a nešel internet (celý týden...)
  • Mohla jsem teoreticky něco napsat, když jsem se dostala ke kabelu, ale jsem líná
  • Nemám už nápady
Jasně, mám rozepsaný Magicall, který vám sem můžu kdykoliv dát, když zase něco napíšu, ale u táty jsem povětšině hrála na počítači, Playstationu nebo jsem sledovala televizi... Protože u mámy to nemám...
A co se mezitím stalo:
  • Začala jsem psát výtvor do literární soutěže "Malý princ" (více informací zde), určitě to sem potom dám
  • Setkala jsem se se Sušenkou!! (její blog), která shodou okolností chodí na stejnou školu!! (A já to zjistila včera...)
  • V neděli jsem byla lyžovat (a jednou jsem spadla, ale to bylo kvůli hrbolům ze sněhu, ne moje chyba... :PP)
  • U táty byl můj "nevlastní bratr" (syn od tátovy přítelkyně, který tam bude jezdit ob týden - jeden týden u vlastního táty, potom u jeho mámy...)
  • Začala jsem se učit prózu na recitační soutěž (kousek z Anny Frankové, časem to sem dám), večer jsem se naučila čtyři řádky, pak jsem je jakoby zapomněla, a teď si je pamatuji!! Takže to nebude nejspíš tak na dlouho...
A co mně čeká:
  • Dneska jdu spát ke kamarádce, protože máma se bude vracet v noci. Zdá se mi, že už se se mnu moc nechce bavit, ale jeto moje domněnka. Protože ona se mi neozvala, jenomže já jí taky ne... Snad se to vyřeší, ona je totiž naprosto skvělá...
  • V úterý odpoledne jedu ke svojí sestřenici (té malé, jak má její máma ještě dvojčata), kde budu až do čtvrtka (takže ve středu a ve čtvrtek nepůjdu do školy :P) a večer pak pojedeme domů. Takže tu nebudu, ani večer, ani ve středu a čtvrtek (ten možná ano, oni půjdou na plavání a já budu doma)
  • Nejspíš ještě haiku, možná Téma týdne
P.S. Moc vám děkuju za návštěnovst! I když jsem tu nebyla, každý den je tu něco kolo pětadvaceti lidí!! Ani nevíte, jak jsem za to ráda!!

Dreaming-girl

NEMÁME JE!!!

16. ledna 2012 v 17:49 | dreaming-girl |  Můj deníček
PANEBOŽE!!!!
Když jsem byla na nauce, máma mi volala, ať po ní přijdu domů a ne na poštu, jak jsme byli předtím domluvené. Když jsem domů šla, honili se mi v hlavě různý představy - že je u mámy nějakej zločinec a že nás chce obě zavraždit, a že je to takový to jeden hovor, rychlej, ať přijde okamžitě domů, odposlouchávanej. Věděla jsem, že je to blbost, ale člověk nikdy neví...Každopádně u baráku stála mamka a hledala.
Vykřikla jsem: "Mami, co se stalo?! Mami!!"
Ona mě okřikla, ať tak nekřičím a pak jsem se to dozvěděla. Máma ztratila klíče. Od auta.
V tu chvíli mi asi nedošlo, co to znamená. Před autem jsem viděla část svch věcí k tátovi (u kterého jsem teď už měla být, místo toho sedím v pokoji...) a tak jsem si řekla: "To bude dobrý, věci tu jsou, tak prostě zavoláme tátovi." Pak jsem se dozvěděla, že máma má v autě další část mých věcí, ale hlavně také všechny své věci na seminář, měla jet na Moravu. Začalo to být drsné. Přijel náš podnájemník s manželkou, synem a nově narozenou holčičkou. Máma jim to všechno řekla a on pak zašel pro baterku a pak jsme společně hledali. Máma je totiž ztratila, když šla s kupou věcí nahoru do bytu, tím pádem jí mohli kdekoliv vypadnout. Prohledali jsme všechna zákoutí, ve kterých máma navíc i se ségrou hledaly již půl hodiny, ale nic. Ani pod auty, na silnici, ve schránce, nikde. A navíc je tady riziko, že je někdo sebral, když šel po ulici. Máma teda obvolala Citroen, ti jí řekli že má zavolat na Global Assistance, služby zákazníkům (máma má to auto od nich pojištěné), že o to oni se nezajímají nebo tak něco. Potom volala ještě jednomu zámečníkov, ten nic. Teď nejspíš volá na ty služby. Doufám, že se to všechno nějak vyřeší. Abych pravdu řekla, ještě nikdy jsem mámu neviděla takhle. Je to hrozný.
A můj způsob řešení?
  • Zavolat do těh služeb
  • Oni přijedou, rozbijou okýnko, vyndají z něho máminy věci (i moje, samozřejmě)
  • Odáthnou auto do servisu
  • My dostanem náhradní
A mimochodem: Vím, že to není takhle jednoduché, ale je to moje iluze...
P.S A co vy? Také váš den proběhl takto "normálně"?
Stalo se vám někdy něco takového??
Dreaming-girl

Haiky (1.) - Všehochuť

16. ledna 2012 v 14:19 | dreaming-girl |  Mé haiky
Pro neznalé - haiku - třířádková "básnička" o pěti, sedmi a pěti slabikách.
Tak jsem si sedla a během cca. pěti minut napsala těchto pět haiku. Není to navazující, a protože je to hodně různorodé, pod každou haiku najdete vysvětlení - co tím myslím, proč mě napadlo zrovna tohle...
Asi jsem jiná,
Ano, velmi zasněná,
Ale jsem to já.
Ano, tohle je má první. Ani nevím, proč mě zrovna tohle napadlo. Ale, jak jste jistě poznali, je to o mě. Ano, vždyť má přezdívka je zasněná dívka. Chci tím vyjádřit onu omílanou pravdu, kterou každý opakuje - Jsem jiný, ale jsem prostě takový. Takže na začátek taková známá věc...

Múzo má krásná,
Najdi mi správnou cestu,
A buď jenom má.
Je pravda, že tohle je z pohledu kluka. Ale dospělého. Napadlo mě, jako by to byla nějaká část z nějaké knihy. Nebo část modlitby. Ta první věta se mi zničehonic vyrojila v hlavě. Pak už vám to jde samo. Nebo alespoň mě.
Víčka zavřená,
Sny mysl pohlcují,
A jsem tu jen já.
To není těžké uhádnout. Ano, je to o snech. A myslím si, že to tak má každá moje spřízněná duše. A není jich, zlatíček, málo...

Ticho před bouří,
Bitva rozhodující,
Pořád ještě spí.
Tohle je vlastně jak kdyby nějaké proroctví z mé knihy. Ano, je to tak, kdo ví, o co jde, musí to uznat. Každopádně jsem tam nejdřív místo bitva měla hádka. Pak jsem to pozměnila - a najednou se mi to spojilo s tou knihou.

Umět tak létat,
A dokázat se povznést,
Nad to pozemské.
S posledním řádkem jsem si dělala hodně hlavu, než jsem vymyslela tohle, s čímž jsem už spokojená. A asi se mi líbí skoro úplně nejvíc - vystihuje to, co bych někdy chtěla umět. Povznést se nad to pozemské.

Pro tentorkát už je konec. Bylo to první navnadění,abyste viděli, jak haiku píšu. A teď mi pište do komentářů - o čem má další haiku být? Může to být obyčejné zajímavé slovo nebo spojení, mě už se v hlavě něco vyrojí... :) Dreaming-girl

Další sranda aneb bruslení, líčení a odličování

15. ledna 2012 v 19:08 | dreaming-girl |  Můj deníček
Čauky mňauky! (Krucinál, prober se!)
Jak bylo na bruslení? Nic moc... :// Vlastně to bylo na nic, protože tam byli mraky lidí, fakt hromada (asi tak cca. 7 tisíc... :P), takže se ani bruslit nedalo... :/ Hlavně jsme na začátku museli poprosit jednoho učitele ze Zušky, aby mi zavázal brusle (protože jsem měla nějak blbě našitlovanej jazyk...), takže jsme přišli o půlhodinu. Nakonec jsme jeli také o půlhodinu dřív, protože to bylo k nevydržení... U nich jsme se ( jako vždy) líčili (:PP, mě to baví!!), i když to vypadá dětinsky, my si to vždycky hrozně užijem. Jenom to odličování pak zabere dvacet minut... :PP Domů jsem dorazila o deset minut později a pak jsem si ještě zašmrdlala na housle (19. mám besídku, tss...), takže bych měla zabrat, ale dneska jsem si jenom opravdu kraťounce zafidlala... V půl osmé si půjdu umýt vlasy (já vím, zase, ale jak jsem se odličovala, tak mám příšerně mastný vlasy...) a pak nejspíš usednu k televizi. Do té doby asi ještě napíšu nějakou haiku, ale uvidím... Dreaming-girl

P.S. Moc vám děkuji za komentáře! Jste zlatí!! :))
P.P.S A opravdu přibyli ob, odkazy, dokonce několik, takže se na ty blogy určitě, pokud chcete, podívejte, je to pastva pro oči... :)

Večer plný srandy aneb crazy frog, plyšáci a High School Musical

15. ledna 2012 v 11:01 | dreaming-girl |  Můj deníček
Hello!!
Tak z té aktivnosti nakonec nic nebylo, ani z uklízení mého pokoje, protože jsem rovnou z pizzerky šla k Danovi. Kolem sedmé přijel jeho bratranec a pětiletá sestřenice. Do té doby jsme s Danem hráli na počítači, pak chvíli s plyšáky (ale nebylo to dětinské, spíše hodně sprosté a vtipné... :PP) a pak jsme setaky koukali na film V peřině, který jsme nedokoukali, ale mě to ani tak nevadilo. Viděl ho z vás někdo?

S jeho bratrancem (Štěpán) a sestřenicí (Táňou) jsme pak vyštrachali Crazy froga (jestli to neznáte, takovej ten úchylnj žabák, ale hudba - skvělá! :D), namísto šmoulů, které jsme chtěli nejdřív (:D) a tak jsme si dělali diskotéku. Stejný CD jsme mimochodem měli doma, když mi bylo asi pět,a já jsem na něj tancovala, takže jsem všechna ta slova i po těch šesti letech uměla a přesně jsem věděla, co bude kdy za písničku (:P) Byla to hrozná sranda. Táňa dělala místy velmi zajímavé taneční figury, a mě navíc tancovat hrozně baví, takže to bylo naprosto skvělý.

Od té doby už jsem začala uvažovat, že bych u nich chtěla spát. A vůbec jsem neměla děsivý pocit v žaludku, jaký jsem mívala cca. od sedmi let až zhruba doteď (i když je to už mnohem lepší, troufám si říct, že to vymizelo), že budu spát u někoho jiného. Vždyť oni byli něco jako moje druhá rodina! Neměla jsemdůvod se bát, v pohodoě jsem usla. Ale předbíhám, předtím byla ještě spousta srandy.

Danovo máma byla venku s jejich fenkou (Lusyna), takže jme měli úplně volnou zábavu. Štěpán a Táňa měli domluvené, že tam budou spát, a já jsem tam byla, protože moje máma slavila rozlučku s poradnou. Když potom máma přišla, ukecala jsem ji, že tam budu spát, a ona že jo, takže jsme si to zase pustili. Jenomže pak se to začalo hodně sekat, tak jsme si pustili High School Musical (jo, moc to nemusím, ale muzika dobrá) a tančili jsme na to taktéž jako předtím na Crazy froga.

Zapomněla jsem dodat, že než přišla teta s Lusynou, domluvili jsme se, že budeme dělat mrtví. Všude jsme měli už při tancování zhasnuto, tak jsme se položili na zem a na pohovku a čekali jsme. Teta přišla za chvíli a buďto ona šimrala nebo Lusyna lízala, ta i tak, po chvíli jsme zase jakoby ožili, až na Dana (neříkala bych mu vymyšleným jménem, ale historka, která se k němu pojí a kterou jste, pokud jste pravidelní, četli jako jeden z prvních článků, je poněkud soukromá, navíc on by nebyl rád, kdyby se dozvěděl, že o něm mluvím a že si o něm může každý přečíst, z důvodu soukromí tak dávám jméno Dan), kterého jsem musela polochtat a převrátit, protože vypadal fakt jako mrtvej.

Zalehli jsme někdy kolem čtvrt na jedenáct, chvíli si povídali a dělali srandičky, pak už ale opravdu začali spát. Dan je doslova ranní ptáče, takže se probudil v šest a čekal na nás hodinu a tři čtvrtě...Já jsem se probudila kolem půl osmé, o pár minut později i Štěpán a Táňa, takže jsme ještě chvíli blbli v pokoji, pak si šli pustit televizi a oni odešli hrát ještě Spore (jedna taková hra, kdo ji zná? :DD) V deset jsme jeli, stavili se ještě v Ternu a mě dovezli jako první. Štěpána s Táňou vysadili doma, což já jsem neviděla, a oni jeli za babičkou.

Odpoledne mě čeká ještě další bruslení s kamarádkou (se kterou jsem byla již 2krát, pokud čtete pozorně :D), o tom vám uričtě napíšu a pak jsem ještě sesmolila malinkou část Magicallu, mohla bycj ještě drobet napsat a dát vám to sem. :)) A můžete počítat i s básničkami a haiky, poku budu mít kreativitu.

Dreaming-girl

Slibuju, tak snad také zrealizuju...

14. ledna 2012 v 10:11 | dreaming-girl
Ahojda mládeži!
Je pravda, že času mám/nemám spoustu, ale nenapadají mě jakékoliv věci, co bych sem mhla dávat. Inspirovala mě Elsabeth svými haiky, které také začnu, krom básniček, skládat. Další část delšího Magicallu by taky bodla, ale nevím, jak to budu dnes stíhat Jdu na oběd s Danem (měl dvanáctého narozeniny, tak jdeme s jeho a mojí mamkou do skvělé pizzerky), a potom možná ještě půjdem do bazénu. Kdyby ne, chci si uklidit, protože mě opět zaplavuje bordel, ale večer asi něco napíšu :)) Tak tedy můžete zatím do komentářů psát - téma haiky či básničky? (Může jich být několik, skládám ráda) A taky bych ráda v nejblžší době napsala další rady (Vidíš, Ebolin, dočkáš se :DD) A jinak řečeno: Zase začínám flákat, a to já nechci, takže dneska budu doufám aktivní. Teď si jdu mýt vlasy.

Dreaming-girl

Magicall - 5. část

11. ledna 2012 v 14:40 | dreaming-girl |  Mé povídky
Po delší době zase Magicall. Jsem moc ráda, že mám u něho tolik komentářů, moc mě to těší. :)


Naprosto zasloužená

10. ledna 2012 v 15:18 | dreaming-girl |  Téma týdne
Když jsem se na ni podívala, pochopila jsem, že její duše je plná zrady a faleše, že jí nic nezachrání, protože je jako zvíře, děsivé zvíře, které se stará jenom o sebe. Nepoznávala jsem v ní tu ochotnou kamarádku. A věděla jsem, že se pomstím. A že bude pykat a litovat. Protože jsem nikdy nečekala, že mě takhle podrazí.


Milostná vzpomínka

9. ledna 2012 v 19:19 | dreaming-girl |  Mé básničky
První báseň o něčem... Myslela jsem, žeto bude tak na pět slok, nakonec se z toho vyklubalo tohle. Napadlo mě to na obrázek, který jsem našla na DeviantArtu, je dole. Na konci je to takové zamlžené, tak mi schválně napište v komentářích, co jsem myslela tím "Andreo!", jestli si budete něco myslet... :)) Zítra mám celý den volno, takže tu doufám přibude víc článků než v uplynulých dnech... Tak tedy pěknou podívanou :))

Milostná vzpomínka

To slunečné ráno,
Kdy vstal a oblékl se,
Neměl předem dáno,
Co ten den stane se.

Co bylo...

7. ledna 2012 v 11:28 | dreaming-girl |  Můj deníček
Moc se omlouvám, že jsem tu zase nebyla, neměla jsem čas, středa, čtvrtek a pátek jsou mými nejnáročnějšími dny, co se týká kroužků, navíc jsem ve středu po záchranářích měla jet k tátovi, takže jsem si předtím, než jsem šla na housle (a odtud mě máma odvezla na bazén), musela sbalit, takže jsem tak akorát stihla všechny povinnosti (kromě blogu, ale to není povinnost, že)... Takže píšu až teď, článek do deníčku.

Ve středu jsem se s Janou a spol. bavila (nebo ne? už si nevzpomínám...) Aby bylo totiž jasno: V naší třídě je to hrozně těžké a složité, co se týká vztahů. Tam nemůžete mít nepřítele na půl roku, to je blbost, to je vždycky slovní přestřelka (k*ávo, jděte do p*dele a tak dál...) a pak už se spolu zase bavíte, pak zas ne... A není to, že já bych byla přelétavá, ale prostě to tak je. A tak jsem měla v úterý názor hodně vulgární, a teď zas až tak ne. Každopádně jsme spolu nejspíš mluvili. O čtvrté hodině jsme měli informatiku, na kterou já se vždycky hrozně těším, protože máme skvělou učitelku, která učila moji ségru, kterou měla ráda (tu měli na té základce rádi všichni), takže i já jsem pro ni svým způsobem oblíbená. Po škole (jak už jsem zmiňovala výše) jsem si sbalila věci k tátovi, potom jsem měla housle (19. ledna mám besídku, BRR!!) a potom mě tedy máma odvezla na bazén. Neměli jsme naši trenérku, protože tam nebyla, takže jsme chytli postrach - Míru (mimochodem, na záchranářích se všichni oslovují jménem, Míru teda my ne, protože se ho bojíme, ale jinak jo), který trénuje ty nejstarší. Ze začátku mě překvapilo, jak skvěle s námi jednal (říkal, že se musíme připravovat na závody, na který já stejně nepojedu, ale co), potom jsme si dali dvě stovky kraula (zjistila jsem, že ho plavu úplně blbě, ale Míra mi to skvěle, konstruktivně vysvětlil, od té doby jsem si ho docela oblíbila), jenomže potom přišel kámen úrazu - znak. Ten ze dvojky nebaví nikoho, ale alespoň jim jde, zato já s Janou jsme na něj nemožné, takže na nás Míra začal řvát "NOHY NAHORU!!", pak, když jsme doplavali, nad námi kroutil hlavou, pak jsme plavali další stovku a potom teda až do konce hodiny. Takže kdyby mi šel znak, bylo by to v pohodě, ale i tak jsem na něj hrozně nas*aná, že řval a pískal.

Ve čtvrtek u nás byl pan Průcha (hurá, tři hodiny jsme se neučili!), na kterého já se vždycky těším, prtoože děláme úplně skvělý věci, různý úkoly na zamyšlení, ale i týmový hry a tak. S Janou a jejími k*avkami (tak jsem to v tu chvíli cítila) jsme měli několik přetřelek, ve kterých se slova ujal Dan (protože ho taky jedna z nich se*e) a učitelka na nás potom sykala "nechte toho", protože jsme zrovna dělali nějakou práci. Nemám jí to za zlé, to vůbec, protože vím, co to musí být, mít tyhle dominantní holky (včetně sebe) ve třídě. Mimo jiné jsme psali, co nám vadí na ostaních a co na sobě. Samozřejmě, že naše k*avky našli deset na ostatních (všechny je do sebe opsaly, i když jsme to měli dělat sami a samozřejmě to bylo všechno o mě, to jsem si to ani nemusela číst, prostě to vím) a dvě na sebe, protože to jsou přesně ty příklady, které nemají žádné chyby, jenom je vidí na ostatních... Já jsem měla třináct na ostatní na ostatní (taky bylo něco o nich, ale zdaleka ne všechno) a devět na sebe, protože jsem na to měla málo času, jinak by tam toho bylo víc. Měli jsme pak porovnávat, co je stejné - jaké chyby nám vadí na ostatních, přitom je smi děláme - a já jsem měla v podstatě všechno... Protože si to dokážu přiznat, kdežto naše paní Dokonalé nenašli ani jedno. Odpoledne byla výtvarka, jinak nic...

V pátek jsme se zase docela bavili, ve škole nic, odpoledne dramaťák (má největší kamarádka z něj byla opět nemocná... ), ten jsem si užila a pak večer záchranáři. Naštěstí už tam Klárka (naše trenérka) byla, má sice červený vlasy, ale byla, takže to bylo lepší.

Promiňte, ale už jsem vysílená, tak budu končit... Možná ještě přes den něco složím nebo napíšu na Téma týdne, ale to radši říkám možná... Dreaming-girl