Já a mé stavy

28. ledna 2012 v 12:30 | dreaming-girl |  Komplikovaný vnitřní proces aneb Já
Založila jsem novou rubriku. Budu do ní přidávat střípky složitosti mé duše, typické rysy mého vnitřního já, mých pravých vlastností. A začnu prvním - mými stavy.

Abyste rozuměli , nejsem těhotná. Ne, mlvím o psychických stavech mé duše. A ty spadají do spousty poddruhů. Ten první je:
  • Stav Citlivosti
Někdy přijde chvíle, kdy brečím u každé pomalé písničky - jako teď, poslouchám soundtrack k filmu Amélie z Montmartru a vhání mi to slzy do očí, nebo mi najednou začne bt líto nějakého člověka, ze kterého jsem si dělala srandu a chce se mi z toho brečet. A nic se přitom nestalo. Já mám jenom takový stav. Je to ten nejhorší, který vás může potkat. A to myslím zcela upřímně. Schválně, kdo to také prožívá?
  • Stav Smíchu a Radosti
Poslouchání veselých a rychlých písniček, zpívání, pocit nekonečného štěstí, smání se vtipům, to je můj další stav. A věřte, ten tu není zdaleka tak pořád, jako například stav citlivosti, je tu míň, a projevuje se obzvlášť ve škole. Protože ve škole mám druhou tvář, ne tuhle, pod kterou přidávám články. Tady jsem nějak zvláštně upřímná. A tak to zdaleka není všude.
  • Stav Rozčilení a Špatné nálady
Ten mám v poslední době také pořád. Nejspíš je to pubertou, ale poslední dobou máme stále častěji hádky s mámou. Ona mi řekne, abych něco udělala, a já na ni vyjedu. JÁ. Já, která svou matku tak miluje, jsem najednou hnusná a začnu řvát, pak na ní v duchu vysílám sprosté nadávky, prásknu dveřmi... A pak za ní přijdu a začnu brečet, že tohle já nechci dělat. Je to jistě pubertou, hormony. A to je taky děsivý stav.
  • Stav "Normálnosti"
To je ten stav, kdy si povídám s mámou nebo kamarády, nejsem nijak rozhořčena, ani se za nic neschovávám, protože před některými lidmi to už teď nedělám, to je stav, kdy je mi dobře, kdy si vlastně neuvědomuji, že jsem někdy byla jiná, hnusná nebo citlivá. Je to stav, který ale rozhodně nemám ze všech nejradši. Protože se dostávám do škatulky "normální" a já nechci ani nejsem normální.
  • Stav Zamyšlení
Ten přichází tak znenadání, že si to ani neuvědomím. Najednou si řeknu, jak je to vlastně divné, že žiju, že teď píšu, že jsem taková a taková, že mě lidé vidí a já sebe ne, že oni taky vidí vlastníma očima a nevidí sebe, ale místo toho mě a jiné lidi... A to mi ten život najednou začne připadat jako sen, jeden velký sen.
  • Stav Snění
A jistě teď víte, o co jde. To si najednou začnu představovat, jak uvidím svoji knihu v knihkupectví, svoji autogramiádu, přijetí na gympl... A pak se člověk tak nějak "probudí", i když vůbec nespal a řekne si "ale nic z toho se ještě nestalo"

Co vy a vaše stavy?
Máte nějaký stejný, jako já?
Jaké máte ještě?
Dreaming-girl...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Criss ^^ Criss ^^ | Web | 28. ledna 2012 v 13:30 | Reagovat

Všechny tyto stavy znám..
Pak mám ale i stavy sebelítosti, pocity naprosté samoty, i když je okolo mě tucta lidí, přesto se cítím sama, a nepochopená. Připadám si jako z jiného světa.
Ovšem jsou i pocity chvilkového štěstí, ty jsi to dala myslím k té radosti. A stav rozčílení a špatné nálady moc dobře znám, taková jsem také.. že se hádám s otcem, a pak mě to mrzí, a uvědomím si, že je to prkotina.. Strašné. Ale člověk by byl strašně chudý, bez takových pocitů a stavů. Přesto by některé nemuseli býti až tak přehnané.

2 Ebolin Ebolin | Web | 28. ledna 2012 v 13:43 | Reagovat

Máme to podobně :)
Jinak, nápad i novou rubriku schvaluji :-)
Já jsem založila novou rubriku - Nezapomenutelní - kam budu psát pouze o vás :)

3 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 28. ledna 2012 v 15:08 | Reagovat

Zajímavé, já mám jen některé, ale když jsem naštvaná, tak vždycky taky "vysílám" nadávky... nebo když mě nevidí tak dělám ksichty a vyplazuju na ně jazyk :/ ale pak je mi divně... zláště, když se jim dívám do očí... :(
Život je tak hnusný... :/

4 Mahira Mahira | Web | 28. ledna 2012 v 15:26 | Reagovat

Sakra, schoduju se snad se všema, ale mam ještě stav abnormální blbosti. :D
Momentálně mam ale asi ten citlivosti. ^^

5 Satine Satine | Web | 28. ledna 2012 v 16:07 | Reagovat

Taky mám takové stavy. Ten stav citlivosti je nejhorší, rozesmutní mě i úplná blbost. :D

6 Elsabeth Elsabeth | Web | 28. ledna 2012 v 16:11 | Reagovat

Stav snění.. to je můj inspirativní stav, protože pak pracuju o to silněji, abych něčeho dosáhla!! :)

7 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 28. ledna 2012 v 18:22 | Reagovat

[1]: To jsem tam zapomněla přidat... :))
[2]: Oh thank you...
[3]: Taky dělám za zády ksichty... :(
[4]: Abnormální blbost!! To mi tam chybí!!
[5]: Přesně... :)
[6]: Další věc, kterou máme stejnou... :)

8 ... ... | Web | 30. ledna 2012 v 11:46 | Reagovat

Jo, tohle zná asi každý...Ale já mám stav citlivosti trochu jinak, málokdy mě něco rozbrečí a když jo, tak to musí být něco hodně vážného nebo jsem hodně, ale opravdu hodně nasraná (sorry za ty výrazy xD). Pocit chvilkového štěstí...chtělo by to zavést pocit dlouhodobého štěstí, ale to má málokdo...

9 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 30. ledna 2012 v 14:11 | Reagovat

[8]: Ano, dlouhodobé štěstí... To na světě chybí...

10 nactileta nactileta | Web | 9. února 2012 v 17:44 | Reagovat

Myslím, že jsme na stejné vlně skoro ve všem co tu popisuješ. :D V tom snění jsem s tebou za jedno.. na gympl sice jít nechci, ale fakt, že bych jednou chtěla vydat knihu, rozdávat autogramy a poslat někomu úsměv do objektivu, je pro mě velký sen. Za svými sny si jdu někdy, až moc tvrdě a jsem třeba zklamaná, že se mi toho nepovedlo dosáhnout, jenže já to nevzdávám a zkouším to znovu a znovu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama