Naprosto zasloužená

10. ledna 2012 v 15:18 | dreaming-girl |  Téma týdne
Když jsem se na ni podívala, pochopila jsem, že její duše je plná zrady a faleše, že jí nic nezachrání, protože je jako zvíře, děsivé zvíře, které se stará jenom o sebe. Nepoznávala jsem v ní tu ochotnou kamarádku. A věděla jsem, že se pomstím. A že bude pykat a litovat. Protože jsem nikdy nečekala, že mě takhle podrazí.


Začalo to nevinně. Vyjížďka na Šumavu, neboli třídní výlet, byla událost, na kterou se všichni těšili už od té doby, co nám to učitelka oznámila. Ani áčko, ani béčko totiž neměli takhle dlouhý a luxusní výlet, v hotelu s bazénem, fitkem a luxusníma pokojema. Učitelka nám navíc oznámila, že budeme mít v podstatě volnou zábavu. Byli jsme totiž relativně klidná a vyrovnaná třída, takže s tím nejspíš neměla problém. A my se těšili. Ani ve snu si nikdo nedokázal představit lepší příležitost užít si výlet pořádaný školou. I já s Katkou jsme byli celé bez sebe a plánovali si, jak spolu budeme na pokoji, večer si půjdeme zaplavat, odpoledne se zapotíme a pak půjdem ven na dlouhou procházku. V autobuse se mnou seděla, smáli jsme se a těšili. Několik sedadel za náma byly její bývalé kamarádky, kvočny Andrea s Hankou. Slíbili jsme si, že s nima v životě nepromluvíme a doteď se to dařilo. Zastavili jsme na pumpě. Společně jsme si koupili Kofolu a Haribo medvídky a šli si zase sednout. Nechtěli jsme blbnout na vzduchu. Chtěli jsme si povídat.
Když už všichni nastoupili, učitelka vešla do autobusu s kudrnatým klukem, měl uplakaný oči. Byl to Kadrba, všichni mu říkali "šprťák". Paní učitelka si odkašlala a pronesla: "Ráda bych vám oznámila, že tady Jonáš je ve velmi těžké situaci. Nikdo s ním totiž nechce být. Na našem pokoji už není místo a samotného ho nenechám, takže doufám, že budete toho srdce a někdo si ho vezmete k sobě."
Když jsem ho uviděla, bylo mi ho najednou hrozně líto. Byl fakt smutnej a tak jsem se přihlásila. Katka mi rychle stáhla ruku, protože ho ráda neměla, ale učitelka si mě všimla. "Děkuji Evo," řekla a usmála se, "jsi velmi hodná a laskavá. Pojď, Jonáši, teď půjdeš tady k nám, je tu volné místo na sezení," vzala ho kolem ramen a usadila na sedačku vepředu.
Čekala jsem, že na mě Katka začne ječet. Protože jsem věděla, že ho moc nemusí, jako všichni ve třídě, zároveň jsem si uvědomila, že jsem nám zkazila fantastickém plán kecat až do rána a být pořád jenom spolu, protože mi bylo jasný, že moje citlivá duše ho nenechá samotného, to bych mu nemohla udělat. Když jsem viděla jeho rozzářený obličej směrovaný na mně, když jsem se přihlásila, byla jsem šťastná, že mu udělám radost. A Katka mlčela. Čekala jsem reakci - ale ona nic. Jenom se otočila, prokoukla škvírou mezi sedačkama, udělala nějaký gesto, pak se zase otočila zpátky a usmála se na mě. A mě poskočil srdce radostí, že s tím nemá problém a že si to opravdu užijeme.

Když jsme dorazili, bylo pořád všechno v pohodě. Jonáš se hlásil k nám, což mi nevadilo, došli jsme k tomu úžasnýmu hotelu, počkali si na recepci, než nám přidělili klíče a pak si šli najít pokoje. Hledala jsem číslo 124, protože to byl pokoj pro tři, tedy pro nás. "Katko, mám klíče!" Zvolala jsem, ale nikdo mi neodpověděl. Někam zmizela. A tak jsem pokynula k Jonášovi, vyšlapali jsme schody do prvního patra, odemkli a svalili se na postele. Vybrala jsem si tu svoji - byla u zdi, v rohu, kde bylo hodně místa. Jonáš zdvořile počkal a pak obsadil tu nejhorší pozici - přímo u okna, kde hodně foukalo, navíc neměl žádný prostor. "Proč to děláš?" Zeptala jsem se. "No, vy dámy máte přednost, a když tu zatím Káťa není, tak jí přenechám lepší místo, protože by ho chtěla." Koukala jsem na něj jak na mimozemšťana. Takovej gentleman, pomyslela jsem si, to je teda radost ho tu mít. Usmála jsem se. "Pojď se poohlídnout po Kátě," navrhl Jonáš, a tak jsme šli. Ještě jednou na recepci, potom jsme oběhli i další tři patra, ale nic. "To je divný," řekla jsem, "pojď se optat spolužáků." Nikdo nic nevěděl. Teda, v podstatě nikdo. Zbývali nám ještě tři pokoje. Zaklepali jsme - a otevřela nám Katka.

"Co tu děláš?" Vyhrkla jsem. "Co bych tu dělala?" Odsekla. "Já myslela, že budem spolu," usadila jsem ji, "domluvili jsme se tak." "Kdo to je?" Ozvalo se. Poznala jsem hlas Hany.
"Aha, takže ty jsi mě podrazila, jo?" Vyštěkla jsem. Teď byla ta chvíle, o který jsem psala nahoře. Viděla jsem v ní to hnusný zvíře co myslí jenom na sebe.
"No a? To si myslíš, že bych byla s takový tupcem?!" Zaječela směrem k Jonášovi. "Nemusíš, ale mohla jsi to říct!" Usadila jsem ji, a pak odpochodovala. Zavřela jsem dveře a sedla si na postel. Jonáš zůstal venku. "Pojď sem," vyzvala jsem ho. "Já tě jen nechtěl rušit," zamumlal, když vešel. "To je dobrý," odvětila jsem. "Jsi zklamaná?" Zamumlal. Zavrtěla jsem hlavou. "Nejsem," prohlásila jsem rezolutně. "Protože my se budeme bavit! Vyskočila jsem z postele a udělala vtipný taneček. Jonáš se dal do smíchu. "Vem si igelitku do bezénu, kudrnáči, jdem si zaplavat!" Vykřikla jsem, popadla věci na plavání a vyšla ze dveří. Když jsme scházeli po schodech, jelikož bazén byl v přízemí, Katka vystrčila hlavu a pohlédla na mě. Nevěnovala jsem jí jedinou pozornost a sešla jsem dolů. "A máš to," zasyčela jsem s úsměvem.

Cele tejden jsem s ní neprohodila ani slovo. S Hanou a Andreou se při cestě zpátky porafala a neměla nikoho, kdo by se s ní bavil. Já seděla s Jonášem. Měli jsme za sebou týden smíchu, nespání a zábavy, a byli jsme sice úplně hotoví, ale i přesto jsme celou zpáteční cestu kecali, smáli se, pouštěli si hudbu do sluchátek, a ani na chvíli nezamhouřili oka. Byl to skvělej kamarád, mnohem lepší a akčnější, než vypadal. Od tý doby jsem si sedla ve třídě s ním.
A co Andrea? S tou už jsem nepromluvila. A i přesto, že chce teď jistě všechno vrátit, já bych nic na světě nezměnila, protože jsem poznala opravdového kamaráda a zjistila, že ona jede sólo, i když to tak nevypadá. A i přesto, že jsem jí nezmlátila nebo tak, jako pomstu, byl to ten nejlepší trest na světě. Pomsta byla sladká. A v jejím případě také naprosto zasloužená.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naty-sweet Naty-sweet | Web | 10. ledna 2012 v 15:46 | Reagovat

Tak dobrá,ale to zrovna není moc pomsta...Ty jen řekneš co ti dělají...Fajn za pomstu se to dá brát,ale není to tak třeba,že se jim pomstíš,že jim budeš také nadávat atd...Dá se to považovat za pomstu,ale nemusí to být pomsta...:)))

2 Naty-sweet Naty-sweet | Web | 10. ledna 2012 v 15:53 | Reagovat

To je moc pěkný příběh :)).Jako pomsta se to dá považovat,ale jak je i vidět tak to že k tobě byla hnusná se jí vrátilo :)) A ty si v podstatě nemusela nic dělat jen si jí nevšímat....:)) To je vždy nejlepší :)).Ale k zvířati by jsem nepřiřovnávala..Zvíře by se takto nikdy nechovalo...to zvládne jen člověk...://

3 Naty-sweet Naty-sweet | Web | 10. ledna 2012 v 15:54 | Reagovat

[1]: Ne to je k tvému komentáři :)) To druhé k článku :))

4 Ebolin Ebolin | Web | 10. ledna 2012 v 16:21 | Reagovat

Opravdu je to dobrý nápad, psát na téma týdne povídku. Je to originální, výjimečné, jako ty sama :-)
Opravdu, oproti mnohým jiným (i mě, samozřejmě) máš bohatou slovní zásobu a dokážeš se magicky vyjadřovat...

PS: děkuji za pochvalné komentáře ;-)

5 Satine Satine | Web | 10. ledna 2012 v 17:32 | Reagovat

Není to náhodou napsané podle skutečnosti? Úplně jsem se do toho ponořila a představovala si to jako realitu, je to vážně dobře napsáno.
A přesně takový typ holek jako je Katka nesnáším! Taky se tu hezky ukazuje, že i někdo, kdo se může na první pohled zdát divný, může být fajn.

6 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 10. ledna 2012 v 18:56 | Reagovat

Když jsem tu povídku (nebo je to opravdu skutečnost?! :O) tak jsem si představovala náš lyžák .. (ve škole) jezdili jsme tam od 2. třídy ... ;) a vybyvila jsem si hned ty pokoje, všechno do detailu a a přesně zapadal do tvé povídky ... :O úžasné ...
já si sice představuju pomstu jinak, ale toho je originální, protože to je taková citová pomsta .... ;)

7 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 10. ledna 2012 v 19:07 | Reagovat

Jo jo říkáš to dobře ... ;) od druhé třídy ... :D zní to asi šíleně, ale je to tak :D

8 Ebolin Ebolin | Web | 10. ledna 2012 v 19:19 | Reagovat

No, moje sestra taky ráda fotí, ale zrcadlovku vážně nemá.
Já taky ráda fotím, ale nemám to jako velký koníček...

9 Ellie Licious ♥ Ellie Licious ♥ | E-mail | Web | 10. ledna 2012 v 19:45 | Reagovat

Pěknej blog ;) :-*

10 Beebe Beebe | Web | 10. ledna 2012 v 21:20 | Reagovat

Hrozně děkuju moc si mě potěšila:)* a máš výbornej design:)

11 elsabeth elsabeth | Web | 11. ledna 2012 v 13:57 | Reagovat

Wáu, to je skvělý. Ta pointa v tom se mi strašlivě moc líbí. Katka se mi nelíbila hned od začátku. :) A Jonáš je parádní méno!! ;) Skvělá povídka, zprříjemňuješ mi svejma příběhama den, víš vůbec Ty o tom, Dáji?! :D

12 elsabeth elsabeth | Web | 11. ledna 2012 v 13:58 | Reagovat

[1]: Jde o to, že Eva se Katce pomstila tím, že ji nechala samotnou bez přátel a neodpustila jí. Je to perfektní pomsta.

13 elsabeth elsabeth | Web | 11. ledna 2012 v 13:59 | Reagovat

[3]: Aha... :D :D Tak nic no.

14 girl in obscurity girl in obscurity | 11. ledna 2012 v 16:40 | Reagovat

Pěkná pomsta... :-) Moc hezky napsané... :-)

15 (Ta)jemná kakaová (Ta)jemná kakaová | Web | 12. ledna 2012 v 18:37 | Reagovat

Dokonale napsaná práce. Pomsta za pomstu, zvláštní, ale originální. Připadá mi to jako slohovka oznámkovaná na jedna podtržená.
Obdiv patří děvčeti z příběhu. Dokázala se sebrat a najít si nového kamaráda, což je fajn.

Chválím! :)

Samozřejmě, že se mi Tvé psaní líbí, vůbec neměj strach, vždyť se nejedná o žádnou celostátní soutěž.
Lepší by bylo něco nového, ale jak chceš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama